čtvrtek 2. června 2016

Knižní recenze: FARMA

„Tvoje matka je nemocná, vidí divné věci. Hrozné věci,“ říká otec hlavní postavy – Daniela. Jenže vzápětí se ozve údajně nemocná matka se slovy: „Nevěř otci, co říká.“
Daniel se najednou musí rozhodnout, na čí stranu se postaví. A přesně totéž musí udělat i čtenář. Rozhodnout se. Aby tak mohl udělat, musí číst dál a dál.


Tom Rob Smith se do našich podvědomí zapsal skvělou, mrazivým thrillerem Dítě číslo 44, prvním dílem brilantní trilogie o Lvu Děmidovovi. Nasadil si laťku skutečně vysoko, povede se mu ji překonat?

Smithova Farma se odehrává ve dvou časových rovinách a na dvou místech – současnost v anglickém Londýně, minulost na švédském venkově. Pokud se řekne Farma, většina z nás si představí červeně natřenou dřevěnou stodolu s bílými rámy, která stojí uprostřed divoké přírody poblíž jezera či řeky. A pokud se řekne Švédsko, automaticky se nám začnou vybavovat děsuplné vraždy, zvrácení vrazi, rafinované a komplikované zločiny typické pro skandinávskou literaturu. V obou případech se Farma nevzdaluje pravdě, naopak je kombinací obého.


Danielovi jednoho dne zavolá otec, že se něco hrozného stalo s jeho matkou Tilde. Utekla ze svého rodného Švédska do Anglie za svým synem s taškou prapodivných důkazů a deníkem. Protože jemu jedinému může prozatím věřit, rozhodne se mu přednést vše, co se ve Švédsku stalo. Uzavřou se v bytě Danielova přítele a pomalu odkrývají jednotlivé vrstvy života, ke kterému se jeho rodiče ve stáří uchýlili. Jenže nic nebylo tak, jak si představovali. Pod marcipánovou polevou vysokého dortu se skrývá náplň z ponížení, příkoří, hnusu lidských povah a skutečnosti, přivádějící Tilde k šílenství, že jí nikdo nevěří.


Smith oproti Děmidovově trilogii zvolil jiný styl popisu i vyprávění. Farmu vypráví Daniel, modrooký, lehce kučeravý homosexuální blondýn. Kdo něco o autorovi četl, okamžitě ho napadne, že by on mohl být tou hlavní postavou. Přece jen Tilde, Danielova matka, je Švédka, která si vzala za manžela Angličana, a syna vychovávala v Anglii. Fakta, která rovněž odpovídají stručné biografii samotného autora. Nicméně Daniel není jediným vypravěčem. Popisuje ze svého pohledu pouze to, co se odehrává v Anglii. Zápisky z deníku, tedy události ve Švédsku, vypráví naopak sama Tilde. Smith se tak prudce odpoutal od předchozí tvorby. Skutečnost, pocity, myšlenkové pochody a pocity popisuje věcně, stroze, jde přímo k jádru a někdy prosté sdělení zasáhne čtenáře víc než květnatý popis. Navíc Smith opět potvrdil, že je mistr slovní zásoby a neotřelých přirovnání, která se tak často neobjevují. Udržuje čtenáře v napětí do poslední chvíle, načež v naprosto nečekaný okamžik vytáhne na světlo skutečnou pravdu. Pravdu, které nebudete chtít věřit, protože je příliš děsivá.


Farma ukrajuje z naší čtenářské trpělivosti, kousek po kousku, dokud nás dokonale nenapne jako kšandy. Farma má totiž jednu zvláštnost, jakou lze vidět například ve filmu Loft. Drobí jednotlivá vodítka, snaží se někam navést, a když už si čtenář myslí, že vše chápe, ví, oč jde, příběh se otočí jako Rubikova kostka a nic najednou nedává smysl. Další přirovnání by si zasloužila k filmu Nelítostná rasa. Snímek stejně jako Farma poukazuje na vymezenou společnost, pevně semknutou. Jakýsi kmen s tajemstvím, který mezi sebe nehodlá pustit vetřelce, což je kdokoli zvenčí, kdo se snaží zapadnout, natož odhalit to, co se tak úzkostlivě snaží skrýt.


Tom Rob Smith své nové postavě připravil skutečně nelehký úkol. Rodiče jsou obvykle ti nejbližší lidé, kteří se v našich životech pohybují. Máme tendenci jim bezmezně věřit. Koho si však vybrat? A kde je vlastně ta skutečná pravda a tajemství „švédského kmene“? To se dozvíte, jen pokud si přečtete Farmu!


Hodnocení: 80%


Zdroj obrázku: wallpaperscraft.com

Žádné komentáře:

Okomentovat