neděle 1. května 2016

Filmová recenze: KOLONIE


Poslední dobou jsem nestíhala a upřímně spousta filmů prošla bez povšimnutí kolem mě, ačkoli se kolikrát jednalo o hodně očekávané snímky, jako byl třeba Deadpool, ale popravdě z celé té řádky titulů se na mě slibně tvářil pouze jeden. 

V březnu se na Febiofestu objevil osobně Daniel Brühl, aby prezentoval a představil snímek, v němž si střihl hlavní roli - Kolonii. Premiéru u nás odstartovala 14.dubna a já se po dlouhé době dokopala k filmu i k recenzi.


Kde začít... 

Možná tím, kdo je vůbec Daniel Brühl. Za poslední půl rok jsem se o něm zmínila několikrát, především v souvislosti s připravovaným snímkem The Zookeeper's Wife, ovšem překvapilo mě, kolik lidí NEVÍ, kdo je Daniel Brühl. Nepochybuji, že filmoví fanoušci ho znají, tímhle je nechci urazit. Musím však předpokládat, že většina lidí, co si zaskočí ode mě něco přečíst, spíš neví, o koho jde.
Abych tedy uvedla na pravou míru - spousta z vás ho možná zná z filmu Good Bye Lenin, což byl festivalový snímek, jehož podstata leží v základech a troskách Berlínské zdi. Padla, západní a východní Německo se začínalo prolínat, ovšem Danielova matka, zarytá komunistka, to trošku zaspala. Co s tím? Nejlépe divadýlko.
Nicméně naprosto drtivá většina si Brühla vybavuje buďto jako Nikkiho Laudu z filmu Rivalové, anebo coby Fredericka Zollera z Hanebných panchartů. 

A teď zpátky do Kolonie... ze které není cesty zpět, jakmile do ní jednou vkročíte.


Tedy... nikdo z nás by tam nechtěl být. Jedná se totiž o místo představující pro mnohé peklo na zemi. Jenže každá mince má dvě strany, takže i peklo na zemi může pro někoho znamenat nebe na zemi, a to tedy především pro Paula Schäfera, který Kolonii Dignidad, tedy Kolonii Důstojnosti, vedl.

Daniel Brühl ztvárňuje překvapivě Daniela Kortuse, studenta žurnalistiky, který se vydal do Santiago de Chile, aby mapoval nepokoje v zemi, fotil hrůzy, kterých se vláda dopouštěla na nevinných občanech. Podílel se na hnutích, podporoval chilské občany, až se mu to jednoho dne nakrásně vymklo z rukou. V době, kdy za ním přiletěla jeho žena Lena v podání Emmy Watson (nemusela bych, ale dobře, Hermiona z Harryho Pottera).
Díky jeho všetečnosti je s dalšími chilskými občany zadrží policie. Po hodinách držení se objeví zvláštní auto, z něhož vystoupí neznámý muž s pytlem na hlavě. Obejde řadu vyděšených, unavených lidí. Občas na někoho ukáže a policie bez váhání dotyčného popraví. Ovšem u Daniela se muž zastavil. Cosi zašeptal a... Daniel zmizel uvnitř vozu.

Už ho nikdo nikdy neměl vidět.

Jenže Lena nehodlala sedět s rukama v klíně a smířit se se skutečností, že svého muže už v životě neuvidí. Začne pátrat, kam ho mohli odvézt. Skupina, pro kterou se politicky angažoval od něj dává ruce pryč ze samého strachu. Kolonie Dignidad je děsí, zavírají před ní oči a nechtějí s ní mít nic společného. Lena si tedy pomohla sama a o pár dní později zaklepala na vrata tábora, který nechtěla nikdy poznat.

Kolonie Dignidad a Paul Schäfer (Michael Nyqvist - švédská trilogie Milénium, Mission Impossible Ghost Protocol) představují jen novodobou verzi koncentračního tábora pod rouškou náboženství, morální čistoty, duševního souznění a Boha, místo, kde se s pokorou a bez odmlouvání musí přijímat cokoli si Paul zamane či přikáže - záhadné léky podávané před spaním, násilí na ženách, dětech, zneužívání... Muži zvlášť, ženy zvlášť, děti odtržené od rodičů, žádné emoce, žádné projevy citů, jen poslušnost, tvrdá práce, odříkání a... utrpení.

Lena hledá Daniela, který se v Kolonii později objevuje coby mučením poznamenaný, zlomený jedinec. Z inteligentního novináře sklouzne přes "Přelet nad kukaččím hnízdem" na zahraniční obdobu českého "Hlídače č. 47". Ovšem na rozdíl od Daniela, Rodenův Josef Douša hluchotu nepředstíral (tedy ne pořád, že? :)). Emma Watson sice má být ta silná ženuška, která hrdě a zaskočeně čelí všem těm hrůzám, kvůli lásce neváhá a nechá si klidně i poupravit fasádu dobře mířenými ranami, nicméně jí tu hrdinku nelze moc věřit. Tváří se stále stejně, ano, dost možná tak dává najevo svůj vnitřní boj a smiřování se s řádem a hrůzou Kolonie. Ale taky je zkrátka možné, že se ani jinak tvářit neumí, ačkoli ji tématika Kolonie natolik zaujala a pohltila, že se z vzdala svého honoráře a pracovala tak na snímku za pěkné děkuji.

Tak jako tak je Kolonie snímek, který trailerem navozuje pocit mrazení. Je to právě ten typ filmu, u něhož čekáte šílenosti od prvopočátku, nervy napnuté k prasknutí, oči lezoucí z důlků a nejspíš i propocenou sedačku, na které budete při sledování sedět. Jenže většina filmu plyne stylem, že se sice nervózně vrtíte, spíše však z očekávání, kdy se tam stane něco, z čeho nebudete moct dýchat nebo spát. Chyba totiž je už v samotných upoutávkách. Nastavily laťku příliš vysoko, takže pak napětí během dvou hodin stopáže utíká jak vzduch prasklým ventilkem na pneumatice. Co stojí za vyzdvižení je rozdělení na kapitoly do stylu deníkového vyprávění, kdy po průchodu branou Kolonie se začnou uvádět jednotlivé dny, přičemž je pokaždé zobrazený kus plánu, půdorysu části areálu, takže si divák může o celém prostranství, místnostech, udělat jistou představu.


Nicméně když se Daniel Kortus rozhodne nebýt jelimanem, ale opět člověkem, tak začnou pracovat nervy, napětí i adrenalin, takže se konečně dočkáte mírného nadskakování na židli se zatnutými pěstmi asi jako u finále na MS v hokeji, kdy prostě čekáte na zvrat v poslední minutě zápasu. Kdo viděl Argo, jistě ví, o čem mluvím.



Kolonie Dignidad je film, který by člověk opomenout neměl. Stojí minimálně za jedno vidění.

Moje hodnocení: 80 % 






Zdroje informací a obrázků:  imdb.com, youtube.com, zpravy.idnes.cz, dailymotion.uk, tumblr.com, e.movie.as, yeniyeniseyler.com

Žádné komentáře:

Okomentovat