středa 20. ledna 2016

Filmová recenze: ŠÍLENÝ MAX ZBĚSILÁ CESTA


Svět patří šíleným! Tak zní heslo nového pokračování Šíleného Maxe a jeho Zběsilé cesty. Pravdu vlastně má, protože dnešní svět a společnost zažívá silně degenerativní úpadky, především ty mentální, takže je pro drtivou většinu populace Šílený Max to pravé ořechové. A díky tomu si na letošní Oscary vysloužil přímo 10 nominací v těch nejdůležitějších kategoriích.


Vzhledem k jednoduchosti, takřka až primitivnosti děje, popřípadě zlí jazykové dávají přednost úplně absenci, je překvapivé, jak dlouho Georgi Millerovi trvalo film dostat do realizační fáze a nakonec na plátno. Mnohaleté přípravy, nespokojenost s lokacemi, neustálé přesouvání, ovšem nejdůležitější na konec – každou chvíli vycucaný rozpočet a jeho další a další navyšování. Jako třešničku na dort jim ještě přistála na triku žaloba za zničený národní park kdesi v Africe.
Ale přejdu k ději… hodnocení později.


Max Rockatansky (Tom Hardy – Legendy zločinu, Dítě číslo 44, Revenant Zmrtvýchvstání) se toulá pouští se svou temnou minulostí v hrozném vehiklu a žere přitom živé dvouhlavé ještěrky. Jednoho dne toho dredatého váguse chytí vlčáci, na bílo natření holohlaví magoři otročící pro Nadmsrťase Joea. Dotáhnou ho do jeho doupěte, Citadely, kde si z něj udělají takového křečka v kolotoči. Ocejchují si ho, na záda mu vytetují jeho anamnézu a nebýt imperátorky Furiosy (Charlize Theron – Její případ, Monstrum, Sněhurka a lovec) s připravovanou vlastizradou, tak by tam nejspíš i zašel.
Furiosa jednoduše popadla mladé krásky, které z přehlídkového mola Victoria’s Secret spadly přímo do harému nechutnému, nádory prolezlému Nadmsrťasovi, a unesla je napříč vyprahlým kontinentem. Protože základní myšlenka Šíleného Maxe je, že zkrátka dochází voda, kolem toho moc neroste a lidstvo degeneruje, blázní, a fanaticky bojuje o poslední zbytky ropy.

Nadmsrťas si ale nenechá sahat na svoje děvčátka, takže za Furiosou okamžitě vyšle konvoj svých pošahaných vlčáků. Jenže Nux (Nicholas HoultSouboj Titánů, Jack a obři, X-men První třída) je tak trošku chabrus, takže si k sobě připoutá Maxe jako transfúzi a píchne ho na nárazník svého pekelného povozu po vzoru starých Vikingů a jejich drakkar.



Miller zřejmě sázel na rčení, že v jednoduchosti je krása a síla, ovšem jednoduché neznamená primitivní, ačkoli se na to spousta lidí chytla. Celá podstata, jakýsi hnací motor Furiosy a posléze i Maxe, je zběsilá jízda z bodu A do bodu B, aby v bodě B zjistili, že vlastně musí zpátky do bodu A. Akční snímek v poušti s nadupaným soundtrackem, který se vážně výjimečně povedl, je jen o ježdění sem tam, protože nikdo nemá nic lepšího na práci. Mezitím se v Maxově choromyslné hlavě zjevují odkazy na minulost, přízraky démonického dítka, které se ho vlastně pokouší zabít. Max tedy kromě mnoha dalších věcí trpí především syndromem Šíleně smutné princezny. Nejdřív nechce toho, koho jsme jí dávali, a když si může vzít toho, koho chce, tak zjistí, že ho nechce a chce toho, kterého jsme jí prve chtěli dát. Takže asi tak.


Max Rockatansky je hlavní postavou jen zdánlivě. Tom Hardy na ni nepotřeboval ani talent ani paměť. Hrdinkou je Furiosa, jakýsi skrytý symbol feministického odboje, zatímco Max je pouhou akční figurkou. Skákání, pěstní souboje, sem tam nějaké střílení, přičemž se párkrát ani nedovedl strefit, abnormální a absurdní kousky, ovšem nejtěžší práci za něj odvedl kaskadér a dublér Jacob Tomuri. Na tohle hochu zlatý talent vážně nepotřebuješ, ani na těch „šestnáct“ replik, protože Max je pouze primitiv s atavistickými sklony a návratem k prapůvodní formě lidství neolitické společnosti. Zmůže se pouze na tarzanovské „Jíst! Hlad… žízeň! Chtít vodu. Max… jsem… Max! Tak se jmenuju!“

Šílený Max: Zběsilá cesta je skutečně zběsilá podívaná napěchovaná až po okraj akcí, takže se divák nestihne nudit ani minutu. Alespoň u mě to fungovalo. Paradoxně můj zážitek umocňovala skutečnost, že do kina proudily páry mladých lidí, přičemž pánové se nemohli dočkat a slečny znuděně obracely oči, na jakou kravinu je ten jejich táhne! Hardyho drsným způsobem pohledný zjev by ale na ně fungovat mohl, ovšem záruka úspěchu to není. Jde o to se nenudit, což film splnil na sto procent.

S originalitou už je trochu na štíru. Vykrádání vikinských legend nezapře. Příklad s drakkarem jsem již uvedla, ale patrnější však je nepřetržité dovolávání se Valhaly. Kdyby se uchýlili k obyčejnému ruskému „uráááá“, tak udělali lépe. Ovšem snímek má speciálně pro Čechy malé bezvýznamné plus, protože imperátorčin povoz je ve skutečnosti naše česká Tatra. Fajnšmekři, anebo čistě jen patriotičtí chlubílkové mohou s hrdostí tvrdit, že Charlize Theron řídila českou solidní Tatru!


Mad Max je podívaná, která stojí za to, už jen pro skutečnost, že napravuje pokřivenou reputaci původní Melovi trilogie – skalní fanoušci mě nejspíš právě teď vynášejí v zubech a nadávají, že to není pravda, ale objektivního dnes nemáte nic. Faktem ale zůstává, že Mad Max je pořád jen „béčkový“ brak o pošahaných lidech se syndromem Šíleně smutné… Přesto se budete bavit, alespoň drtivá většina z vás.



Za sebe můžu doporučit s hodnocením 90%, ale rozhodně to není snímek na Oscary. Vážně, poroto, krapet jste ulítli!






Zdroj obrázků a informací: imdb.com, youtube.com, comingsoon.net, tumblr.com, usatoday.com, giphy.com, wired.com, filmserver.com, overmental.com, filmy-serialy-online.tv, denik.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat