pondělí 21. prosince 2015

Knihu v zimě? Horor...



Po delší době se vracím jen tak k nějakému článku. Konečně jsem si totiž našla trochu času a klid před svátky. Poslední tři měsíce byly totiž víc než hektické, takže jsem si s chutí poslední týden zimního semestru zašla do knihkupectví, že si udělám radost knihou.

Největší omyl, kterého jsem se mohla dopustit. Nakupovat knihy v zimě, především před Vánoci, ostatně nakupovat cokoli před Vánoci, je za trest! Všude lidí, že jsem po pěti minutách začala v duchu prosit boha o kulomet s plným zásobníkem, abych se mohla mezi těmi regály alespoň prostřílet. Ovšem mohla jsem s tím počítat, je před Vánoci, na druhou stranu bych nečekala, že tolik lidí najednou bude shánět tvrdé "čtecí" dárky, protože si stojím za tvrzením, že lidstvo postupně degeneruje, tudíž přestává číst. Kromě toho Luxor se asi rozhodl zdeptat zákazníka šíleným vedrem. Protože si ten dav lidí nějaké to teplíčko vytvoří a vypotí sám, nemuseli by tak šíleně přetápět. Po pěti minutách jsem si připadala jak v sauně, po dalších dvaceti jak na Sahaře. Normálně bych v tuhle dobu strčila těm security hlídkám u dveří košík s osobními mini větráčky, anebo místo jedné pokladny, kde místo prodavačky stojí povětšinou lístek "prosím plaťte vedle", zavedla šatnu s obsluhou.

Protože jsem však nadšený čtenář bažící po nových příbězích, mám na seznamu "to read list" asi sto položek napříč žánry, takže jsem v podstatě ani nevěděla, co chci. Ačkoli jsem do obchodu vcházela s mlhavou představou, že si koupím Atlas mraků. Chtěla jsem do něj alespoň nahlédnout, abych nekupovala zajíce v pytli. Po dvaceti minutách šmejdení ve sci-fi/fantasy a dalších dvaceti minutách mezi světovou literaturou jsem zjistila, že ho nemají (ačkoli ho inzerovali... no nemají to inzerovat, když to není pravda, jak řekl Werich :)). Odešla jsem tedy zkusit štěstí na druhou stranu náměstí ke konkurenci. Postávala jsem před sci-fi se značně ztraceným výrazem v naivním domněnce, že si tak vyloudím pomoc od personálu. Trpělivě jsem čekala, až zaměstnanec doporučí další "strašně populární pecku, která se fakty ale prodává! ty puberťačky to milujou!" jiné zákaznici, která dělala dojem, že je v knihkupectví poprvé v životě, abych se zeptala na ten pošahaný Atlas mraků! 
Než se milostivě vykecal se svými populárními peckami, tak jsem ho se zjištěním, že na něj civím celou tu dobu, našla. Po pěti minutách listování (a po hodině hledání mezi regály!) jsem došla k politováníhodnému závěru - nechci ho. Listovala jsem napříč kapitolami sem tam, abych našla postavu Roberta Forbishera. Nejenom, že jsem ho nenašla, ale stihla jsem se zděsit samotné stylizace textu, členění a já nevím čeho všeho, takže představa, že bych ji začala doma číst, absolutně ji nepochopila... co s tou knížkou pak? Leda si s ní podložit nohu od stolu. 
Nakonec jsem zakotvila u spontánně vybraných titulů, nad kterými jsem ani nepřemýšlela a ve výsledku jsem se musela smát, že zrovna já si koupila Ptáky v trní!!! 

Jen by mě zajímalo, jak někdo může v dnešní době stále věřit na "Vánoce - svátky klidu a míru", když i nákup knihy se stal stresujícím zážitkem, při němž cedíte pot a krev? Ne, vážně... přicházejí Vánoce a lidi začnou naprosto magořit. Supermarkety narvané lidmi s přetékajícími vozíky jídla, jako kdyby týden nejedli a měla nastat apokalypsa. Nemluvě o tom, když chcete někde zaparkovat a vyřídit si něco skutečně důležitého. Pak se ještě po ulicích potulují takoví ti vychcánkové, kteří hřeší na skutečnost, že jsou lidi naměkko, zahrají na naše vynervované a vystresované city, aby z nás vymámili nějakou tu kačku v podstatě na cokoli (protože upřímně - papír, že vybírá někdo příspěvek byť i na asistenční veverku, si může vytisknout kdokoli). Venku to taky nezavání vánoční ladovskou zimou, a abych používala jako argument svařák, je hloupost. K tomu abych si ho dala, nepotřebuji Vánoce. Čím dál tím víc se ubírám k myšlence, jestli by nebylo přece jen jednodušší a klidnější slavit Chanuku...

Tak jako tak... jsem ráda, že jsem z toho stále více šílícího davu pryč, pěkně doma, kde v klidu můžu rozmýšlet nad nesmrtelností chrousta a obsazením otce Ralpha v těch zmíněných Ptácích v trní. 

Poučení pro příště - knížky nakupovat jen od jara do podzimu, po zbytek roku raději na dobírku.

ŠŤASTNÝ A VESELÝ! :



Zdroje obrázků: lovethispic.com, tumblr.com

2 komentáře:

  1. Vánoce jsou stresující pro toho, kdo si je stresující udělá. Je pravda, že to šílenství v marketech a všude možně je... no šílený. :D Ti prozíravější napukují dárky už někdy v říjnu, listopadu a mají pak svatý klid. Já teda už většinu dárků mám, ale ještě jsem si jich pár vymyslela, tudíž se zítra chystám do toho davového šílenství v nákupním centru a už předem vím, že až se budu prodírat tím zástupem lidí, v duchu si budu nadávat, že jsem se na to nevykašlala. Ale tak co bych pro rodinu a známé neudělala, že. Já strašně ráda obdarovávám, ale nerada nakupuju...

    Měla jsem teda původně v plánu zajíz i do knihkupetctví, ale myslím, že si to asi rozmyslím. Slyšela jsem, že v obchodem s knihami se teď nedá skoro pohnout, takže asi až po svátcích. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Upřímně :D vážně se tam nedá hnout v těch knihkupectvích... navíc je tam hic jako na té Sahaře, to se nedá! Tam se dá jenom chcípnout.

      Taky nakupuji dárky včas, v podstatě s koncem léta :) ale když si pak chceme my prozíravější jí nakoupit v běžném provozu, je to skrz tyhle šílené davy skoro nemožné. Ale člověk se nakonec vždydky přece jen pro tu rodinu hecne a obětuje :), to je pravda

      Vymazat