čtvrtek 29. října 2015

Speciál: Válečné filmy a knihy

Málokoho baví dějiny a historie, ale přece jen mám poslední dobou štěstí na lidi, kteří se zajímají o určitá období. Osobně dávám taky větší přednost několika vybraným, přičemž poslední dobou vede především druhá světová válka a stalinismus.

V poslední době můžu mluvit skutečně o velkém štěstí, protože se mi povedlo zúčastnit se filmu zaměřeného na druhou světovou válku, konkrétně na holocaust a vysidlování židů do ghetta. Aby toho nebylo málo, po těch několika těžkých - psychicky i fyzicky - dnech jsem byla ještě víc nadšenější a měla chuť se pustit do filmů a dalších knížek, které jsem ještě nestihla. Seznámila jsem se tam i s lidmi, které zajímá totéž a překvapilo mě, že některé kousky neznají, proto jsem se rozhodla napsat tenhle "válečný speciál", co se knih a filmů týká. Nezaměřím se pouze a jen na filmy o Židech, ale o druhé světové na evropském poli všeobecně.

Existuje jich nepřeberné množství, o válce se točí či píše vesměs pořád, ale ne všechny kousky jsou povedené, koukatelné, anebo čtivé. Některé za to stojí, jiné spíš přetrpíte. Rozhodně nechci tímhle článkem tvrdit, že níže zmíněné tituly se vám musí líbit. Nemusí, je to otázka vkusu, ale osobně je považuji za ty povedené, dobré a hodné pozornosti.

FILMY:

Nejprve si propereme stříbrné plátno...

1) Schindlerův seznam
Povinná četba mezi filmy a nejspíš jste to všichni čekali, že Spielbergova Schindlera z roku 1993 dám na první místo. Nicméně tento tříhodinový černobílý film se dvěma barevnými scénami a dvěma motivy je nejlepší film, jaký jsem kdy mohla vidět. Ne každý má na to žaludek a ne každému se líbí. Setkala jsem se i s názory a komentáři, že Oscar Schindler byl pouhá kapitalistická svině vydělávající peníze na utrpení druhých. I to je názor, ovšem nesdílím ho a nesouhlasím s ním. Oscar Schindler zprvu chtěl skutečně vydělávat jenom peníze, ale později se jeho záměry a cíle změnily. Výsledek všichni známe, přesto se na Schindlerův seznam musíte podívat, bez toho to prostě nejde.

2) Valkýra
Tom Cruise možná odradí mnohé diváky a v podstatě nejde ani o otázku holocaustu, důležitý je Hitler jako takový. Claus von Staufenberg, reálná postava, hodlá svrhnout Hitlera z pozice Führera a nastolit operaci Valkýru, která zbaví jednotku SS vedení a zavede náhradní plán, který měl nastat v případě Hitlerovi smrti, čímž... by se válka podstatně zkrátila. Nicméně film je udělaný vkusně, dobře a stojí za vidění, protože se na první pohled ani nechce věřit, že by uvnitř vedoucích pozic existovala malá skupina Hitlerových odpůrců, kteří lobují za jeho smrt a konec války. 


3) Zachraňte vojína Ryana
Velkofilm Toma Hankse působí v některých scénách spíše jako filmový dokument, než hollywoodský trhák, ale rozhodně by neměl ujít ničí pozornosti. Od vylodění po vojína Ryana, vše naturalisticky naservírované na stříbrném, krvavém podnose. Ovšem i tady jsem se setkala s názorem - "Parta lidí jde hebnout jen proto, aby zachránili jednoho vojína?! To není smutný, to je úplná kravina..." Představte si ale, že jste matka nebo otec, kterému už padli 3 synové ze 4. Ano, šest lidí se kvůli jednomu pouští do hrozného nebezpečí, ale jde přece o jistý projev patriotismu, nebo snad ne?

4) Bratrstvo neohrožených
O hvězdičku lepší a koukatelnější než vojín Ryan, není tak dokumentárně pojat a chybí i ten krvavý naturalismus plný vysypaných střev, přesto je to silný příběh, který se díl od dílu posouvá dál skrze válku až do samotného podepsání mírových dohod. Každý díl pojednává o někom jiném, jednou o veliteli, podruhé o zdravotníkovi od Červeného kříže a na začátku pokaždé promluví jeden z několika přeživších veteránů ze zmíněného bratrstva.



5) Útěk z Colditzu
Dvoudílný televizní film z roku 2005 pojednává o pevnosti Colditz nedaleko Lipska, o pevnosti, ze které se prý nedalo utéct. Předem je jasné, že hlavní hrdina se bude snažit právě o útěk, což prozrazuje už samotný název, ale přece se film zaměřuje na trochu jiné místo a situace, o kterých se zase tak moc často nečte, takže se to člověk jen tak nedozví, pokud se zrovna nehrabe v historické literatuře faktu. Mimochodem - natočeno v České republice za účasti několika českých herců.

6) Austrálie
Spousta z vás by mohla namítat, že to sem vůbec nepatří, protože filmaři sází na romantickou linku Nicole Kidman a honáka krav Hugha Jackmana, ale na pozadí všeho začíná válka. I když jenom okrajově, přece jenom ukazuje, že druhá světová válka se dotkla i Austrálie, lidí ve velkých městech, domorodců a míšenců.

7) Deník Anne Frankové
Verze z roku 2001 s Benem Kinglsey, který si opět střihl Žida, stejně jako v Schindlerově seznamu. Mimoto celý snímek se natáčel v Praze. Anna Franková je v podstatě nejslavnější židovka s ještě slavnějším deníkem, což se pomalu ale jistě začíná řadit mezi takové klišé, stejně jako padající popel v ghettu či v koncentračním táboře. Okoukaný prvek, nicméně zanechá hluboký a nepříjemný dojem.

8) Chlapec v pruhovaném pyžamu
Přiznám se, že tenhle snímek jsem prozatím neviděla, ale řekla bych, že je jeden z těch, které by měl člověk prostě vidět. Pruhované pyžamo automaticky odkazuje na koncentrační tábor, takže myslím, že k tomu ani víc říkat nemusím.
Nicméně opět vychází ze stejnojmenné knihy Chlapec v pruhovaném pyžamu od autora Johna Boynea.

9) Nezlomný
I za druhé světové války se sportovalo, příběh o mladíkovi, který balancoval mezi frontou a olympiádou v Berlíně. Šup na něj...

10) Památkáři
Málokdo ví, že v té době existovala skupina civilistů - architektů, historiků, učitelů dějepisu nebo restaurátorů, kteří chtěli najít nacisty ukradené umění a vrátit ho na svá místa. Mrzí mě, že film není lépe hodnocený, protože je podle mého důležitý. Řekněte, na co byste se chodili dívat do muzeí a galerií? Jenže většina dnešních lidí nad tím jen mávne rukou, protože je kultura a staré umění prostě moc nezajímá. Lidstvo hloupne, což se podepisuje na hodnocení Památkářů. Tak jako tak je vřele doporučuji, protože jsou nejenom důležití, vážní, ale také nechtěně vtipní. Takže nekoukejte na to nepochopitelně nízké hodnocení a urážlivé komentáře nebo špatné recenze, prostě si ten film pusťte ;)



11) Odpor
Bratři Bělští převádí Židy a schovávají se s nimi v lesích. O těchto třech bratrech je i kniha, která letos vyšla i v českém překladu.

Daniel Craig coby jeden ze tří bratrů Bělských
12) Odsun
Pak tu máme židovskou otázku ve Francii, snímek z roku 2010 v hlavní roli Jean Reno.

13) Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina
Je to tak trochu z jiného soudku a především na odlehčení od vážných filmů (tím nechci říct, že celou tuhle tématiku hodlám znevažovat, zesměšňovat, anebo naprosto shodit jedním filmem, to ne!) - z ruské fronty a s humorem. Sice to natočil Menzel, ale řadila bych to mezi zahraniční tvorbu. Ačkoli je Ivan Čonkin pro diváka komedií, ukazuje ruskou mentalitu v pravém světle. My se tomu sice náramně smějeme, ovšem pro ně to byla tvrdá realita.


14) Útěk ze Sibiře
Sice se to Židů moc netýká, spíše ruských gulagů, nicméně odehrává se během druhé světové války a týká se vysidlování obsazených pobaltských republik a Polska, takže se dá říct, že se jedná částečně o válečný film. Vychází z knihy Daleká cesta vyprávěná v první osobě polského vězně, který ve filmu provádí celo skupinku uprchlíků z gulagu.

15) Osvobození
Pětidílný sovětský seriál o postupu Rudé armády až do samotného Berlína, kde zakončí válku. Roztahané, rozvleklé, příliš "ruské", protože se snaží předvést jako neohrožení gerojové, které nic a nikdo nerozhází a mají spoustu mužů na "rozdávání". Válku vyhráli stylem nas mnogo, tudíž stejným stylem přistupují i k samotnému seriálu.

16) Nepřítel před branami
Ruský ostřelovač Vasilij Zajcev v podání Juda Law. Začne v bitvě o Stalingrad, načež se vypracuje na nejlepšího ostřelovače a sovětského hrdinu své doby. Drsný příběh podle skutečné události a taky hoden vidění. Nicméně kolem Stalingradu se motáme celou dobu a je to mnohem záživnější, než se dívat jen na starší snímek s prostým názvem Stalingrad.

17) Hanebný pancharti
Inu... nejspíš první film o druhé světové válce, který nemá jasný konec. Jedná se o takovou alternativu, takže kdo tohle nemusí, tak ať na to raději ani nekouká, protože by se jenom rozčílil. Přesto - máme tam Židy, nacisty a odboj, vychází z reálných prvků. Ovšem naturalistická krvavá jatka, takže dle libosti a odolnosti žaludku. Celou recenzi jsem již sepsala, takže si jí můžete na blogu přečíst pěkně v klídku zde :).


18) Zlodějka knih
Děvče si adoptuje cizí rodina, která začne ve sklepě ukrývat Žida. Jednoduché a prosté, vyprávěné z pohledu Smrti a z jiné strany fronty. Vychází ze stejnojmenné knihy Zlodějka knih od Markuse Zusaka, ale nečetla jsem ji, tak nemůžu říct, jak moc je dobrá či ne. Ale asi je to jako u všeho, příznivce si najde i nenajde :).



19) Velký útěk
Není to zrovna typický válečný film o zachraňování Židů, holocaustu a tak, ale je to klasika. O čem jiném, než o útěku z německého tábora pro vězně. V podstatě takový "útěk z Colidtzu" o padesát let dříve, v roce 1963 se Stevem McQueenem a Charlesem Bronsonem. Stejně tak bych k Velkému útěku mohla přiřadit i Tucet špinavců, taky nejde o typický válečný film, ovšem řadí se ke klasice, v níž nám zůstal již zmíněný Charles Bronson. Z té starší éry hereckých klasiků a legend mě napadají ještě Kellyho hrdinové z roku 1970 a v hlavní roli s Clintem Eastwoodem, ale žánrově už spadají i pod komedii a hodně připomínají jednu z povídek z knihy Jak jsem vyhrál válku, v níž skupina vojáků předhání jiný pluk ve snaze ukrást jedno z nejlepších italských sudových vín, paralela s Kellyho hrdiny spočívá tedy v té krádeži, předhánění se a té Itálii, ovšem místo o víno jde v tomto případě o zlato.

20) Pianista
Málem bych na něj zapomněla, Adrian Brody je Žid, skvělý pianista Chopinových skladeb, ovšem bohužel je prostě špatného vyznání a ještě ke všemu v Polsku, takže se později dostane do uzavřeného areálu - varšavského ghetta.


21) Hartova válka
Další snímek natáčený v Čechách, tentokrát s Colinem Farrellem a Brucem Willisem, zajatecký tábor pro Američany a Angličany a trochu rasové nenávisti a pokusu o útěk. Dá se říct, že Colin si nejprve projde pokusem o transport, až nakonec zase skončí u takového "velkého útěku". Spíše než válka, tam hraje hlavní roli vykonstruovaný proces s negerským pilotem a samotný útěk. Příjemný film, kde je války vlastně minimum.

22) Železná srdce
Zkrátka a jednoduše Brad Pitt podruhé, tentokrát však jako tankista amerického tanku Sharman, s pětičlennou posádkou (což trochu připomíná ty Čtyři z tanku a pes, přičemž místo psa mají v tanku naprostého zelenáče) se snaží navzdory přesile zaútočit v dubnu na konci války na srdce Německa. Osobně jsem film zatím neviděla, takže nemůžu přihodit vlastní postřehy, ale chystám se na něj a myslím, že by v tom seznamu to watch neměl chybět.

23) Koleje osudu
Sice jsem se nechtěla do Tichomoří a východní stranu vůbec dostávat, kvůli tomu jsem záměrně nezmiňovala zprofanovaný, nicméně povedený, Pearl Harbour, ale Koleje osudu právě nejsou tak profláknutým bijákem, takže jsem ho nakonec zařadila do seznamu to watch list. Film pojednává o britském důstojníkovi, v podání Colina Firtha, který se za druhé světové války dostal do japonského zajetí. Vychází ze stejnojmenné knihy a ať už se někomu moje tvrzení zdá drsné či nikoli, ukazuje, jak byli Japonci za války brutální, chladnokrevné stroje s rafinovanými způsoby mučení a sklony k soutěžím v zabíjení, takže není divu, že na ně Američani hodili ty atomovky jenom dvě...

Do budoucna se můžeme těšit na zahraniční zpracování Heydrichiády v podání irských herců Cilliana Murphyho a Jamieho Dornana - Anthropoid, který by měl mít premiéru dokonce u nás v Praze. Tři měsíce od června do září se nám v Praze proháněli v dobových kostýmech a vžili se do role Gabčíka a Kubiše, tak uvidíme, jaký bude výsledek.

Anthropoid (2016) - Jamie Dornan jako Kubiš, Cillian Murphy jako Gabčík

Totéž se týká snímku The Zookeeper's Wife s Jessicou Chastain a Danielem Brühlem v hlavních rolích. Vypráví příběh Polky Antoníny Zabinské, která se svým manželem v troskách varšavské zoologické zahrady schovávala tři sta židů, kteří přežili ghetto a povedlo se jim nějakým způsobem utéct před transportem. Natáčení probíhalo v Praze a v jiných českých městech od 29.9. 2015, takže platí totéž jako u Anthropoidu - můžeme být už teď zvědaví na výsledek.


Nicméně existuje hrozné množství válečných filmů, které bych mohla zmínit, ale jedná se spíše o staré filmy, pro něž je typická rozvláčnost a spíše apel na historická fakta, takže si je užije zapálený fanoušek či historik, takže nemá smysl, abych tu doporučovala Bitvu v Ardenách, Bitva o Midway, Bitva o Británii nebo Tora Tora Tora. To už bych sem potom mohla vhodit i Čtyři z tanku a pes a to se sem zrovna moc nehodí.

Chvíli jsem uvažovala, zda doporučit i Anglického pacienta, ale téměř tříhodinový film je natolik rozvleklý a nudný, že jsem se ho rozhodla zmínit jen tímto stručným okrajovým způsobem, protože kdo bude chtít, vyhledá si ho a kdo ne, rychle na něj zase zapomene.


Koukneme se taky do Čech, z naší tvorby bych mohla například zmínit...

Maratón z roku 1968, o osvobození Prahy, přičemž v hlavním městě probíhalo několikadenní ozbrojené povstání proti Němcům. Snímek zachycuje příjezd Rudé armády do Prahy, osvobození hlavního města a ukončení války. Pohled na válku trochu z jiné strany fronty...

Atentát - jednom slovem Heydrichiáda, bohužel jsem ho zatím neviděla, asi dva měsíce se na něj chystám a nic se na tom zatím nezměnilo.

Hodina tance a lásky, adaptace tenké knížečky od Pavla Kohouta, o rozmazlené německé dceři velitele terezínského ghetta. Chtěla tančit a tak jí z transportu vytáhl židovskou baletku.
Z těch dobrých bych vybrala ještě Habermannův mlýn, což se zaměřuje na otázku Němců v Čechách a jejich finální odsud, nicméně velice povedený a depresivní snímek, v jehož závěsu jdou Lidice. Nesmím zapomenout na Tmavomodrý svět, Želary a nudný utahaný Tobruk.


KNIHY:

Filmy jsem vzala trochu moc obšírně, ne ve všech se řeší konečná otázka Židů, takže knihy jsem hodně zredukovala a vypsala skutečně jen ty, které jsem četla a které se týkají Židů a koncentračních táborů. Protože jinak by se jich tu objevila taky celá řádka.

Osvětimská knihovnice
Autorem je překvapivě Španěl Antonio G. Itrube, nicméně jakási moje osobní předpojatost vůči španělským či jihoamerickým autorům tady padla, protože Osvětimská knihovnice je naprosto dokonalý příběh z pohledu čtrnáctileté Dity Adlerové, která se dostala se svou rodinou a stovkami dalších Židů do "rodinného" tábora Osvětim - Březinka. Rodinný proto, že děti normálně chodili do školy, přes den se setkávaly s rodiči, a jejich skupinu měl na starosti Němec Freddy Hirsch.

Knihovnice proto, že Dita opatrovala knihy, pro něž nebylo v táboře místo. Proč by měli Židé číst a vzdělávat se, když je za plotem čeká smrt? Nicméně najde se tu i láska, nebudu prozrazovat mezi kým, čím, a kde, protože to bych čtenáře ochudila o překvapení. Můžu k tomu jen dodat, že všechno vychází z reality, tudíž i ta milostná linka, která je v celém osvětimském příběhu utrušovaná na pozadí.

Osvětimská knihovnice je neobyčejně silný příběh, poutavý, děsivý a chladný a prozatím jediný, který mě dokázal zničehonic rozbrečet. Rozhodně doporučuji všem, kdo na to mají za prvé žaludek, a za druhé se o tuto tématiku zajímají a nebojí se takové literatury.

Nahý mezi vlky
Autorem je Bruno Apitz, Němec, který si pro svůj příběh zvolil koncentrační tábor Buchenwald, kam se nedopatřením dostal tříletý chlapec zavřený v kufru. S malým hošíkem si tam hrají na jakési škatulata hejbejte se ve snaze ho zachránit. Mezi dospělými, zoufalými muži bez budoucnosti rozdmýchal takovou jiskřičku, že cosi tak nevinného, jako je malý tříletý chlapec, může v takovém prostředí přežít. Takový zárodek květiny na lávovém poli, dejme tomu.

Nicméně kniha má několik mínusů. Příliš postav, které na vás autor vychrlí dá se říct najednou, což je matoucí a chaotické. Dále je rozdělena pouze do dvou kapitol, což se prostě nedá, po chvíli se člověk začne ztrácet v samotném textu, pokud už se nezačal slepě brodit mezi nepřeberným množstvím mužských postav, jmen a hodností. Nakonec je pro knihu přítěž přímá řeč. Spíš se tam nevyskytuje, v jednolitém textu se objeví sem tam, což čtenáře začne po chvíli ubíjet, načež po nějaké době buďto přestane dávat pozor, nebo v horším případě usne.

Hodina tance a lásky
Český kousek od Pavla Kohouta nás přivede do terezínského ghetta vedené německým důstojníkem, který v komplexu žije i se svou rodinou a dalšími důstojníky potřebnými k plynulému chodu ghetta. Jeho nezvedená dcera se zakouká do jednoho příslušníka SS, který je vlastně emocionálně i psychicky narušený a sám se považuje za citově mrtvého jedince, přičemž dcera velitele ghetta mu dokáže pravý opak. Dcerka samozřejmě přestěhováním do Terezína utrpěla ztrátu svých koníčků a přátel, takže jí otec z transportu vytáhne židovskou baletku. Co se stane dál nejspíš mnozí ví, protože buďto viděli filmovou adaptaci, nebo tenký román četli.

Moc často po české literatuře nesáhnu, ale v tomhle případě jsem se s výběrem nesekla a stálo to za to. Útlá knížečka je plná detailů, postav s propracovanou minulostí a vystačí tak na tři odpoledne, pokud se s ní budete courat.

Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou
Tady už je ve srovnání s předchozím titulem o poznání horší. Naivně jsem čekala srdcervoucí, smutný příběh Kateřiny, jak živoří a přežívá v táboře, zatímco čeká na vytoužený transport z tábora pryč na západ do země zaslíbené. Dostalo se mi pouze opakování jednoho a téhož jen v nepatrných obměnách a sáhodlouhých monolozích popřípadě dialozích.

Arnošt Lustig  omíláním jednoho a téhož ubil depresivní linku asi jako komára okovanou botou. Prostě z toho nic moc nezbylo. Na druhou stranu jsem slyšela od učitelky českého jazyka názor, jak nádherná kniha to je. Ano, pokud nepočítáte s tím, že je o Kateřině, protože Kateřina tam hraje možná tak třetí housle, když přimhouřím oči. V samém závěru sice představuje jakýsi symbol, ale do té doby se tam pohybuje jen do počtu.

Schindlerův seznam
Málokdy řeknu, že je film lepší než kniha, v tomto případě to ale platí několikanásobně. Ačkoli je knižní verze plná podrobností, které film nedokázal zachytit či postihnout, anebo se do něj zkrátka jen nevešly, protože by pak stopáž neměla "pouhé" tři hodiny, ale čtyři, možná pět, je film dle mého názoru prostě lepší.

Kniha začíná někde uprostřed děje, vzápětí se vrací k Oscarovu původu, dětství, dospívání a kariéře, načež pokračuje plynule dál jako zbytek filmu. Jenže věty jsou zbytečně dlouhé, krkolomné, plné nekonečných vsuvek a závorek, že nakonec čtenář na konci věty neví, co bylo na jejím začátku, a už vůbec co mělo být její podstatou.

Děj se tak stává strašně nepřehledným, zmateným, ale i tak se dá kniha přečíst. Ovšem film ty krkolomné větičky interpretuje a zobrazí mnohem lépe, jednoduše a srozumitelně, navíc atmosféře přidává spoustu plusů fakt, že je natočen černobíle.

Vypravěčka
Judi Picoultová se pustila do židovského příběhu trochu z jiné strany. Začínáme u pekařky Sage, která navštěvuje terapeutickou skupinu na vyrovnání se se smrtí někoho blízkého. Tam poznává Josefa Webera, pětadevadesátiletého staříka německého původu, kterého mají ve městě všichni rádi. Jenže se přiznává Sage, že je nacista a chce zemřít. Na druhé straně pak stojí Sageina babička Minka, která přežila holocaust v táboře, kde Josef Weber sloužil.

Příběh vypráví hned několik osob a je prokládán další dějovou linkou polské Anie a vraždícího vampírského přízraku. Přítomnost je tištěna normálním písmem, minulost jiným, takže se čtenář lépe orientuje. Josef i Minka vypráví o životě v Osvětimi a samozřejmě to každý vidí trochu jinak. Jak to s nimi dopadne si přečtěte sami, nebylo by ode mě hezké, abych vám prozradila konec, že? :)


Nabídla jsem z filmů a knih dost, více filmů než knih, jak koukám, ale je to i z toho důvodu, že film uteče rychleji než 500 stránková kniha :) Doufám, že si vyberete a nebudete mi nadávat za tak depresivní téma, anebo přinejmenším někoho inspiruji k tomu, co si večer pustit či si přečíst :)





Zdroje obrázků a informací: imdb.com, o-cinema.org, hdmag.cz, mirror.co.uk, pinterest.com, empireonline.com, topzine.cz, tyden.cz, csfd.cz, sledujufilmy.cz, thegunnrange.com, kniznivesmir.cz, focusfeatures.com, kat.cr, filmserver.cz, totalfilm.cz, databazeknih.cz, dianeackerman,com, kosmas.cz, bux.cz

9 komentářů:

  1. Rozhodně tu chybí Sophiina volba, Šarlatový a černý, Masakr v Římě, Záblesk, Život je krásný, pro silnější žaludky Colette, kniha V pekle plynových komor, Měděný jezdec (ne příliš věrohodně popsaná válka), Bílá nemoc, Matka a další.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. z knížek jsem vážně vybírala jen ty, co jsem četla a Měděného jezdce jsem sem právě nedávala záměrně, je to o blokádě, ne vyloženě z fronty ze střední Evropy, jako většina zmíněných, i když ano, mám tam pár filmů orientovaný na Ruskou frontu, ale jsou z fronty a ne o blokádě, protože to bych tam pak dodala i film Leningrad. Stejně tak jsem tam nezahrnovala tichomoří ani ponorkové bitvy, protože pak bych tam mohla dát ještě Pacifik, Tenká červená linie, Bitva o Guadalkanal, Žraloci a malé ryby, Velká válka...
      Navíc Colette mi zrovna nepřišla moc dobrá a u Sophiiny volby je to z literárního hlediska spíš mučení čtenáře roztahanou nudou, dalo by se to smrsknout na poloviční počet stran

      Vymazat
  2. Chudáčci umučení čtenáři se snad mohou podívat na kvalitní film Sophiina volba... Ještě mě napadá film Mandolína kapitána Corelliho, ale asi bude opět z jiného soudku...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děláš, jako by žádný z těch filmů nahoře nebyl kvalitní... netvrdím, že všechny jsou, ale většina ano.
      Na tu Mandolínu jsem myslela a pak jsem na ni zapomněla

      Vymazat
  3. Spoustu filmů z tohoto seznamu jsem už viděla a na ten zbytek se chystám. Schindlerův seznam je klasika a je to zatraceně silný film, na konci jsem se prostě neubránila slzám, jako u jednoho z mála filmů s touto tématikou. Pianista je taky skvost, Adrien Brody dostal Oscara oprávněně. V tomto případě pro mě filmové zpracování předčilo i knižní předlohu. Na chlapce v pruhovaném pyžamu se určitě podívej, dlouho jsem na ten film nemohla přestat myslet a pokaždé, když si na to vzpomenu, tak je mi smutno. A stejně jsem to měla i u Běž, chlapče, běž. Z těch českých považuju za hodně povedený Habermannův mlýn, no vlastně i Lidice nebo 7 dní hříchu byly celkem dobré kousky, ale mlýn u mě zatím vede... v blízké době se chci podívat na Tmavomodrý svět, když teď čtu tu Verity, kde se to letadly jen hemží, tak se k tomu podívám i na tématický film. Navíc má na kontě i Českého lva, takže jistá očekávání od toho mám.
    Válečných filmů je opravdu hodně a pořád se točí další a další... osobně za jednu z nejlepších považuju německou minisérii Unsere Mütter, unsere Väter (v češtině Válečná generace) - pokud jsi neviděla, rozhodně doporučuji. Tohle se fakt povedlo. No a Anthropoidu se už nemůžu dočkat, škoda, že si ještě chvíli počkám... píšu totiž seminárku na toto téma a jsem mega zvědavá na filmové pojetí. Dost mě zaujal i film Walking with the Enemy a štve mě, že to není nikde ke zhlédnutí. Zrovna na to bych se fakt moc ráda podívala, tak doufám, že třeba někdy...

    A ještě ke knihám... :D Těch je taky požehnaně. Z těch, které jsi zmínila znám všechny, ale četla jsem jen Vypravěčku a ta je geniální. Je na ní sice znát, že je psaná americkou spisovatelkou, ale to nic nemění na tom, že je prostě skvělá. Četla jsem ji přesně před rokem a je to jedna z mála knih, na které se i po takové době často vzpomenu a přemýšlím nad ní. Nahý mezi vlky má teď poměrně nové filmové zpracování, které si pustím, až budu chtít mít depku (a taky až budou titulky, protože s mojí němčinou bych z toho asi moc neměla). Osvětimskou knihovnici mám doma a chci si ji přečíst už taky hodně dlouho a pořád se k tomu jaksi nemám, ale jsem na to zvědavá. Vím, že knih s touto tématikou je fakt hodně a do jednoho článku se všechny opravdu nevlezou, ale přidala bych sem ještě V šedých tónech. Je to sice fikce s náctiletou hrdinkou, ale je to překvapivě strašně silný příběh. Je psán tak, aby zaujal i mladší čtenáře, ale opravdu stojí za přečtení.

    No... a tak bych mohla psát až do aleluja, protože k tomuto prostě mám co říct :) Tématika války mě taky zajímá a děkuji za tento článek. Všechna zmínená díla znám nebo minimálně vím, že existují, ale vždycky je fajn přečíst si názory a doporučení ostatních. :)

    P.S.: Překvapilo mě (v dobrém), že v seznamu není kniha, kterou bych čekala ve všech takových doporučeních, a to sice Měděný jezdec. Mě se tahle kniha totiž skoro vůbec nelíbila a hodně mě to zamrzelo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No páni! To je mega komentář, který mi udělal obrovskou radost :) a proto si na něj vyšetřím čas a pečlivě si ho přečtu, abych na něj taky mohla odpovědět :)

      Vymazat
    2. V první řadě ti musím poděkovat :) jsem ráda, že ten článek někoho zajímá, proto, že ho to zajímá a ne, aby do někoho někde nějak rýpal, jinak z mé strany skutečně není zač :)

      Tak Tmavomodrý svět určitě doporučuji :) je temnější a prolíná se tam poválečná doba s obdobím v RAF, spíš bych ho z hlediska zpracování přirovnala tím stylem k Lidicím. I když osobně, stejně jako ty, tíhnu z těch českých zatím k Habermannovu mlýnu, ten na mě udělal obrovský dojem. Na 7 dní hříchu jsem se již chystala několikrát, když to bylo v televizi, ale pokaždý mi to někdo přepnul někam jinam, takže jsem se k tomu prozatím nedostala.

      Adrian Brody si na tu roli sám pro sebe určil hrozně tvrdá pravidla, aby se do toho vctítil, všeho se vzdal, rozešel se se svou přítelkyní a tak. Takže pravda pravdoucí, Oscara má oprávněně, jen mě trošku mrzí, že Ralph nedostal Oscara za roli Amona v Schindlerovi, to byl takový padouch, že by mu jeden mohl dát pár facek prostě... jen proto!
      Té Válečné generace jsem si všimla v programu, ale bohužel jí dávají v takovou dobu, kdy nejsem doma, nicméně přemýšlím, že se do ní tak jako tak nějakým způsobem pustím.

      Jako souhlasím, že těch filmů je požehnaně, ale snažila jsem se vybrat spíš ty komerčnější, populárnější, aby byly snesitelné pro normálního, běžného diváka, rozhodně tím nikomu nehodlám ručit za kvalitu :D. Názory na filmy a knihy jsou silně subjektivní.

      Jinak Chlapec v pruhovaném pyžamu je už v pořadníku :)

      Teď k těm knihám - pravda, nedala jsem tam V šedých tónech, nejde o to, že to vypráví náctiletá holka, ostatně to je ústřední postava i Osvětimské knihovnice, ale zabývá se především gulagy v Rusku. O tom bych spíš pak udělala další článek, který by se zaměřil jen na východní část od pádu cara po stalinismus, popřípadě pád SSSR, takže tam bych určitě zařadila V šedých tónech a zároveň i toho Měděného jezdce, kterého jsi zmínila. Mně se tedy líbil, ale musela jsem si na něj vlastně trochu zvyknout, je v něm něco, co mi na něm vadí, ale zároveň cosi, co mě nutilo číst dál.

      Vypravěčka je skvělá, že ji psala Američanka je znát, trošku volí jednodušší styl vyprávění a jednoduché věty, nejprve jsem z ní byla taková na vážkách, protože se motala hlavně kolem Sage a pekárny, ale nakonec se rozjela a v jednu chvíli jsem ji musela odložit, protože jsem toho hnusu měla dost.
      Jinak Osvětimská knihovnice se ti bude líbit, je vážně děsivě nádherná.


      PS - díky za tip s tím filmovým zpracováním Nahý mezi vlky :)

      Vymazat
  4. No, co se filmu 7 dní hříchu týče, mám s ním spojený takový pěkný zážitek a to besedu s představitelem jedné z hlavních rolí, který si ve filmu zahrál příslušníka SS. Díky těm perličkám z natáčení, o které se s námi podělil, na mě ten film udělal mnohem větší dojem a mám z něj prostě lepší zážitek. :)

    O tom, jak se Adrien vcítil do role jsem četla. Podle mě je to už trošku extrém, ale je pravda, že to zahrál skvěle, tak asi mu to ocenění za to stálo. A máš pravdu, taky bych se nebránila dát Ralphovi nějakou cenu za Amona, role záporáků mu jednoduše naprosto sedí. :D

    Jo jo, taky jsem postřehla, že VG teď vysílá ČT a je to dobře, protože tohle si podle mě zaslouží pozornost. Udělalo to na mě hluboký dojem, o to víc, že je to vlastně z produkce Němců a ti se fakt s ničím nemazlí. Akorát Poláci s tím měli problém (prý ten film zažalovali za urážku na cti a nechtěli, aby se vysílal v USA). Každopádně, za sebe toto můžu jen a jen doporučit. Skvělí herci, zajímavá dějová linka, realistické vyobrazení válečných scén… co víc chtít.

    To je fakt, jen knih o gulazích je poměrně dost. Já tady z tohoto prostředí četla zatím jen V šedých tónech, což na mě zapůsobilo víc, než jsem čekala, pak ještě Jeden den Ivana Děnisoviče a Krvavé jahody. S tím Měděným jezdcem jsem to měla podobně, akorát že u mě v konečném výsledku negativa naprosto převálcovala to málo, se mi na knize líbilo. Škoda. Ale přesto jsem to dočetla, což vzhledem k počtu stran považuju za úspěch.

    Když si u Vypravěčky odmyslím ten milostný čtyřúhelník či co to bylo v Sageině lince, zmínku o Fifty Shades a tu upíří povídku, která tam dle mého bylo trošku navíc, tak je to bez chybičky. Neuvěřitelně mě ten příběh pohltil a přiznám se, že to, co se stalo na konci, jsem vůbec nečekala… víc takových knih!

    Ještě jsem zapomněla na Modlitbu pro Kateřinu H. Tu jsem taky četla a vůbec mě to nebavilo. S tou nádhernou knížkou – úplně jako bych slyšela svoji češtinářku. Je ale pravda, že Lustig není pro každého. Já od něj četla čtyři knihy, přičemž nejvíc jsem trpěla u Colette (zlatý film oproti knize), ale jinak se na jeho styl dá zvyknout.

    Jinak, já si moc ráda vyměním názor s někým, koho zajímá to samé co mě, takže v mém případě taky není zač. :) Moc lidí, kteří vyhledávají zrovna tento žánr neznám, takže jsem ráda, že se k tomu můžu vykecat aspoň tady. :D

    P.S.: Není zač, věděla jsem o starší verzi a na tu novou jsem narazila úplně náhodou. Už jsem se na to tak trochu dívala a je to celkem silné kafe, ale co čekat od filmu z koncentráku, že.

    P.S.S.: Zase trošku delší komentář, tak snad si ráda počteš. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec nevadí, že je komentář dlouhý, jen jsem se k jeho odpovědi dostala až teď :)

      Dočetla jsem Vypravěčku a opravdu - geniální. Ten konec mě opravdu hodně dostal, takový zvrat jsem na samý závěr nečekala.
      Co se týče Lustiga, asi vážně není pro každého. Alespoń pro mě ne, zvládla jsem ho přečíst, ale další počin bych si od něj fakt nevzala. Pavel Kohout na tom je přece jen o chlup lépe.

      O Krvavých jahodách jsem slyšela, taky drsné čtení, prý :D Chystám se na ně, tak jsem opravdu zvědavá, protože Souostroví Gulag jsem přečíst nedokázala, to na mě bylo opravdu moc. A co se Děnisoviče týká... no :D trošku jsem od toho čekala víc, připadalo mi, že Děnisovič popisuje gulag pomalu jako "dovolenou" než trest.
      Ale o východní frontě si dám extra speciál někdy jindy :)

      Jinak máš pravdu v tom, že v okolí moc lidí se zájmem o podobnou tématiku nemám a neznám, takže jsem ráda, že jsem někomu mohla tímhle zpříjemnit den a poskynout možnost se na to téma vykecat :D :) Kdybych šla hodně do důsledku, klidně bych sem mohla plácnout i film Na hraně lásky, který kolem druhé světové prošel velkým obloukem a zabývá se jen vnitřní rozpolceností podivných postav, které neví, co vlastně chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou.

      Vymazat