pátek 21. srpna 2015

Knižní recenze: ANALFABETKA, KTERÁ UMĚLA POČÍTAT

ANALFABETKA, KTERÁ UMĚLA POČÍTAT od Jonase Jonassona, módní hit mezi knihami letošní sezóny. Všichni většinou začínají Staříkem, ale to bych nebyla já, abych něco udělala opět úplně jinak, než drtivá většina společnosti.

O ČEM KNIHA JE?

Jednoho dne se v jihoafrickém slumu narodila černoška, ke které osud nebyl zrovna příliš přívětivý a do vínku jí nadělil funkci vynašečky latrín. Ovšem malá Nombeko, tak se totiž děvče jmenovalo, se ukázala býti velice důvtipným stvořením, které do sebe nasávalo okolní vědomosti jako houba a uměla si je všechny důležité poznatky dát do ještě důležitějších a zajímavějších souvislostí, přičemž se k tomu všemu ještě naučila počítat.

Na druhé straně polokoule ve Švédsku žije Ingmar se svou bezbřehou touhou setkat se králem, což se jednoho krásného okamžiku přemění v ještě hlubší a bezbřežejší nenávist vůči stejné osobě, která spadla z jeho pomyslného božího piedestalu na seznam zavrženíhodných osob. Ingmar svou touhu vymýtit monarchii vštěpuje svým synům - Holgerovi a Holgerovi, přičemž jeden se hodlá vydat po stopách svého otce, zatímco druhý dává na toho pitomce pozor.

Analfabetka, nebo jak já omylem říkám, Alfabetka, je kniha plná obdivuhodných náhod, kde nic není jen tak a cokoli je metaforicky řečeno v jiných příbězích, zde platí naprosto do slova a do písmene. Jonas Jonasson dokázal svou genialitu tím, že vymyslel souhru zdánlivě naprosto neslučitelných událostí, které dohromady mají jeden velký smysl a závěr. A navíc je to ještě ke všemu vtipné. Jeho zvláštní smysl pro humor je však postaven spíše na všeobecných znalostech o světě a politice. Nechci tedy tvrdit, že Analfabetka je určená jen pro inteligenty a blbec by si nepočetl, ale na druhou stranu člověk, který nemá ponětí o všeobecném dění, nebude z knihy nadšený a rozhodně se u ní nebude smát nahlas.

Celou dobu nejde jen o Nombeko ze slumu, ale především jadernou bombu, kterou si postavy mezi sebou přehazují jako horkou bramboru a tahají ji po celém světě, nebo se alespoň snaží. A protože si hrajeme s radioaktivním uranem na škatulata hejbejte se, nese to svoje následky, nehody a samozřejmě i vtipné události, ovšem po tři sta stránkách máte pocit, že se všechno už moc opakuje. Humor vám začne připadat stereotypní, a i když se zasmějete, budete si říkat, že už by teda mohl být konec a něco by s tou bombou mohli udělat.

HODNOCENÍ

Analfabetka, která uměla počítat představuje zábavnou jednohubku, u které se nemusí mozek tak moc namáhat. Dlouho jsem přemýšlela, co si vzít na cestu na dovolenou, kde jsem měla silně nabitý program. Počítala jsem s nějakou únavou a mírou nesoustředěnosti, takže jsem nakonec z celého seznamu vybrala právě Analfabetku. Výsledek? Skvělá volba na cesty! Jen si dávejte pozor, kde ji zrovna čtete nebo jestli ve vašem okolí někdo nespí, protože vtip, naservírovaný znenadání na stříbrném podnose a s naprostou samozřejmostí, vyvolá spontánní a především hlasitý výbuch smíchu. Jonasson píše čtivě, jednoduše, ačkoli používá dlouhá souvětí a jeho slovní zásoba se zdá být skoro nevyčerpatelná. Ale právě ta genialita nesourodých postav a fakt, že nic se neděje bez důvodu, je na tom tak příjemná, osvěžující a lákavá. Nicméně příběh mohl být tak o dobrých sto stran kratší. Děj se začne po jisté době tak trochu opakovat, humor sklouzne do takového stereotypu, takže už se zasměje spíš jen ze zvyku, než z jakéhosi vtipného osvěžení. Ke konci si člověk začne přát, aby už nastalo grande finále a mohli jste knihu s řádným přibouchnutím a hrdostí zavřít. Nebýt tohoto malého vroubku na kráse, dostala by plný počet hodnocení. Ovšem takhle si ode mě vysloužila příjemné 4 hvězdičky z 5 :)


Rozhodně doporučuji všem, kteří nečetli a mají chuť na něco nenáročného s notnou dávkou humoru :) a ti, co četli - jak se líbila Analfabetka Vám?

Žádné komentáře:

Okomentovat