pondělí 13. července 2015

Knižní recenze: MARŤAN

Kamkoli vlezu, vypadne na mě oranžovo-žlutá obálka, jméno Andy Weir a fotky Matta Damona z natáčení. Poslední dobou jedno z nejskoňovanějších sci-fi, ke kterému jsem se dostala poměrně rychle, jelikož někdo stihl vrátit knížku do knihovny před plánovanou měsíční uzavírkou a zároveň před mou dovolenou.

Mark je astronaut, který zůstal trčet na Marsu a NASA a celá Země neví, že je naživu. Když se to dozví spustí se do běhu napínavý koloběh událostí. To k ději ve zkratce, aniž bych prozradila konec. Nicméně prvních padesát stránek jsem se nudila. Bohužel, ale je to tak. Chápu,že deníkové záznamy a Markovo vyprávění je podstatné pro děj i pro jeho přežití. Jenže moc podrobné, suchopárné a především příliš technické. S každý dalším Solem jsem si stejně jako Mark říkala, jestli ten příběh přežiji bez usnutí nudou. 

Zlom díky bohu nastal! Strana 60 je silným zlomovým okamžikem, kdy se dá do pohybu spousta událostí a lehce utlumila deník připomínající mnou tolik nenáviděné hodiny chemie. Vážně mi připadalo, jako kdybych četla zápisky svého profesora, který se do mě mermomocí snaží nacpat chemické rovnice, rozpad ozonu pomocí freonu nebo hašení vápna (pozn. neumím ani jednu zmíněnou).

Jenže popisy se pomalu ale jistě vracely do chemických, podrobných podob, čímž se mi nějak Mark, jakožto ústřední postava a jediný obyvatel Marsu, odcizil. Nepřilnula jsem k němu tak, jak bych si u podobného bestselleru představovala. Stejně tak ostatní postavy z týmu v plavidle Hermes nebo na Zemi v NASA.



Jakmile Mark opustil chemicko-biologické výklady, projevila se i jeho lidská stránka se zvláštním smyslem pro humor, který mi byl naopak blízký. Stejně tak jako narážky na hudbu, film či stupidní seriály. Tak jako tak Mark spíše připomíná Demolition Mana než astronauta, na co sáhne, to přetvoří, rozebere nebo zničí. Třebaže popisuje technickou stránku celé věci, baví mě svou rafinovaností. Stejně tak bych vypíchla komunikaci mezi Markem a Zemí, skutečně lahůdka.

Ovšem po nějaké době začne být příběh monotónní a opakuje se. Mark vyleze, něco zničí, popojede, pak se zase něco podělá. Jede, vyčistí panely, nabíjí baterie, jede, čistí, nabíjí, něco se podělá... Jeden vzorec opakující se jen s jinými technickými udělátky o několik kilometrů dál ve stejně písčité, rudé planině Marsu.


Málokdy se ubírám k tvrzení, že kniha nedostihla film. V tomto případě myslím, že to tak bude. Připravovaný film, který se v kině objeví již tento podzim, předstihne tolika vychvalovanou knihu. Nic proti, sci-fi milovníci ji nejspíš oceňují mnohem lépe než já, ale jakožto žánrově nevyhraněný problém mám s MARŤANEM problém. Možná je to tím, že jsem čekala příliš mnoho. Slyšela jsem tolik chvály, nadšených ovací a názorů... Asi jsem příliš sázela na davové nadšení. Podle mého film očeše technickou stránku marsovských komponent a postupů, které pomohly Markovi přežít. Uvidíme je na plátně, zatímco tady jsme četli postupný návod, krok za krokem, rozpadlou molekulu po molekule. Stejně tak si myslím, že Ridley Scott více zahraje na diváckou emoční strunu a povede se mu nejedno oko rozbrečet. Ale u knihy... tam to prostě drhne. Tak jako tak za mě na databázi knih 4 hvězdičky z 5 :)

Doporučuji, přečtete si Marťana, třeba se zrovna Vám bude líbit. Pokud váháte, věřte, že na straně 60 přijde zlom.

Přeji hezké čtení! :)



zdroj obrázku: bux.cz, theverge.com, en.wikipedia.com

2 komentáře:

  1. Nevím jestli to bude něco pro mě. Pořád váhám. Skvělá recenze!! :D
    http://readingwithlu.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není to úplně klasické sci-fi s vymyšlenou technologií a živoucími androidy k nepoznání od lidí, spíš takový deník osamělého muže, který se snaží přežít, jen na jiné planetě, zkusila bych to, ale fakt to chce počkat na ten zlomový okamžik :D

      Vymazat