pondělí 4. května 2015

Setkání s Jo Nesbem

Neubránila jsem se davovému nadšení, svým způsobem i šílenství, a přidala jsem se k té "nadržené" hordě fanoušků severských detektivek, konkrétně případů Harryho Holea od Jo Nesba.

V pondělí 4. května k nám zavítal již podruhé a myslím, že jeho samotného zřejmě překvapil ten enormní zájem o jeho osobu - tedy získat podpis, vidět ho a pak si vyfotit sérii několika stejných, pravděpodobně i rozmazaných fotografií jak se Nesbo podepisuje někomu jinému, zatímco zezadu na vás fičí z obřího větráku, takže celkový výsledek vypadá jako reklama na tužidlo s Heidi Klum. Prostě můj účes to vydrž, a taky že vydržel.


Ovšem když se vrátím na samotný začátek celé akce, prvotním projevem byl šok. Ještě v metru jsem si představovala ty upocené davy dychtící po celebritě, jak jsou narvané v NeoLuxoru a strkají jeden do druhého, nadávají si, adrenalin i vztek stoupají závratnou rychlostí a aby toho třeba nebylo málo, mohl se tam objevit nějaký ten kočárek s devítiměsíčním ubrečeným mimčem.

Nestalo se tak. Což byl první šok.
Druhý přišel o několik vteřin poté, když jsem místo na dav narazila na úhledně seřazený zástup čtenářů. Nejprve jsem nechápala, co dělají ty lidi ve frontě uprostřed chodníku na Václavském náměstí, když Palác knih je ještě o dobrý půl blok níž. Jakmile jsem zahlédla červené hřbety s dvojitým bílým HH, bylo mi jasné, že jsem narazila na pramen. 

Zařadila jsem se tedy na konec fronty, která se už stáčela za roh do Opletalovy ulice. Stále mi zůstával rozum stát, že Češi jsou schopni takové ukázněné spolupráce, klidné fronty bez chytrých řečí připomínající prázdné pivní filozofování nad zvětralým pivem v hospodě.
Jo Nesbo zkrátka ukáznil přemoudřelé Čechy a utužil kolektiv. Mimo příjemné konverzace s okolo stojícími příznivci bylo úžasné pozoroval reakce okolí.

Každou chvíli v éteru zaznělo: "To si dělají, prdel, ne?" Promluvil kdosi s Nesbovým románem pod paží, aneb chudák, který přišel o něco později, tedy kdykoli po půl 4 odpoledne, protože to už jsme stáli nasáčkovaní podél Opletalovy ulice (a bůh ví, kam si musel stoupnout ten poslední...).
Od kolemjdoucích často zaznělo: "Tady čekají na banány?" či "Ty vole, tady dávají něco zadarmo?" Mezi překvapenými kolemjdoucími byl například i herec a dabér Petr Oliva se svým: "Ježiši, co se tu děje?" Opravdu jsem se musela přemáhat, abych na něj familiérně nekývla a nevyhrkla: "Bodie!" (pro ty, co netuší - daboval Bodieho v seriálu Profesionálové).
Posléze se přidávali i turisté, ovšem ti se spíše dovtípili. Většinou si všimli knih, které jsme všichni drželi a vzájemně se chlubili, jaký ze zmíněných titulů ze série Harryho Holea jsme si přinesli. Cizinci reagovali mnohem lépe. "Oh! JO!!! JO Nesbo!! Look at this!!! Great!!! Super!! Wow, Nesbo!" Provázeli nás úsměvy a vztyčenými palci.

Pak se objevovaly i tiché reakce vytřeštěných očí připomínající tenisáky. S hrůzou sledovaly celou délku fronty a s téměř uchopitelnou beznadějí se šinuly na konec fronty s přesvědčením, že do půl 7 večer nestihnou dojít ani dovnitř Luxoru. Dokonce se toho snažili využít i některé restaurace, které nám nabízeli osvěžení v podobě kousku červeného melounu v něčem tekutým, za což si účtovali 50 korun,

Pořád jsme ještě trčeli v Opletalově ulici, když mě jedna paní upozornila, že už jde. Procházel kolem nás pomalu jako obyčejný turista s doprovodem postaršího muže, s úsměvem na tváři, který mu nezmizel ani poté, co se na něj z fronty vyřítilo několik lidí. Prohlásila jsem, že po něm jdou jak vosy na bonbon, ale pohodář Nesbo prostě jen vytáhl propisku a rozdal pár podpisů mimo pořadí.

Nicméně nás nezklamal. Podepisoval se rychle, protože extrémní fronta se smrskávala až obdivuhodným tempem, takže za necelých 40 minut jsme již stála ve vchodu. Samozřejmě kromě autogramiády nebyla v obchodě ani noha. 
Ve finále jsem zůstala opět překvapená. Jo Nesbo, muž, autor a umělec, který na první pohled (respektive na fotkách, které vyplivne google) působí jako sériový chladnokrevný vrah, je ve skutečnosti klidný pohodář, sympaťák, kterého nerozhází ani 2 500členná fronta. Chlápek s upřímným úsměvem a vstřícným chováním i po celodenních rozhovorech, tiskových konferencích a z devadesáti procent stejných otázek od různých redaktorů či reportérů. Vzhledem ke své celosvětové neustále rostoucí popularitě skromný člověk, který kolem sebe nepotřeboval žádnou suitu poskoků. Každého pozdravil, každému odpověděl, každému se podíval do očí. Jako by chtěl poznat každého svého čtenáře, dát mu obyčejným gestem najevo, že si ho váží.


Děkuji za hezký zážitek i skvělou sérii detektivek, pane Nesbo :)

zdroj: moje vlastní fotografie

Žádné komentáře:

Okomentovat