pátek 3. dubna 2015

Amber: Žena mezi dvěma muži - 4. část

Amber nenašla odvahu vylézt z domu. Třebaže s přepadením lhala, ven zkrátka nevyšla. S tou modřinou přes polovinu obličeje by nikam nemohla. Všude by se na ni dívali, přitahovala by nežádoucí pozornost a nejspíš by Thomase prezentovala jako násilnického manžela.
Uchýlila se do malé knihovny v prvním patře. Seděla u okna s knížkou na klíně, a co chvíli pozorovala dění na ulici. Všechno vypadalo stejně, jen policistu, který pravidelně obchází blok, neviděla. Po dalších pokusech se začíst do románu zjistila, že se na text nedokáže soustředit. Jako by jí někdo koukal pod ruce. Nervózně se ošila a podívala se ven. Kolem domu prošla jakási dáma v bordovém klobouku. Na protější straně ulice stál muž. Přešlapoval na místě, rozhlížel se kolem. Když zkontroloval hodinky na řetízku, usoudila, že na někoho čeká.
Jenže ten vtíravý pocit nezmizel. Nakonec knihu odložila. Svou nesoustředěnost dávala za vinu té smlouvě. Jakmile na ni pomyslela, vytáhla ji ze zásuvky na světlo. Tom by se to měl dozvědět. Jenže jak? Kousala se do rtu, zatímco horlivě přemýšlela. Když mu přetlumočí obsah, bude se ptát, odkud to ví. Jestli mu smlouvu předloží, tak mu prozradí, kde k té modřině přišla. A když mu všechno zatají, budou mít problémy. Všichni.
Dole u dveří se ozval zvonek. Amber sebou poplašeně trhla. Dech se jí zrychlil a srdce na okamžik ucítila až v krku. Smlouvu opět schovala do zásuvky a podívala se na hodiny. Ručičky ukazovaly půl čtvrté. To už je tolik?!
Seběhla dolů otevřít. Služebná chodí každý den v půl čtvrté, aby poklidila a připravila večeři.
„Dobré odpoledne, madam.“ Děvče, zhruba v jejím věku, se na Amber široce usmálo.
„Dobré odpoledne.“ Připadala si najednou hloupě, že se nechala vyděsit mladou holkou, která jí chodí vařit. Aby své rozrušení zamaskovala, dodala: „Myslela jsem, že se vrátil manžel.“
„Pan Shelby je v Londýně?“ zahlaholila zvesela, zatímco si odkládala košík s nakoupeným jídlem a svrchník.
„Ano,“ rozpačitě se pousmála, pramen vlasů zasunula za ucho. „Nečekaně přijel a… zůstane tu několik týdnů.“
„To má madam jistě radost,“ šveholila dál.
Hroznou, pomyslela si sarkasticky Amber.
„Nebojte se, připravím skvělou večeři.“
Nepochybuji… „Já vím.“

Tommy se do londýnského domu vrátil až za tmy kolem sedmé večer. Pečené maso vonělo až ke dveřím. Překvapeně pozvedl obočí, když ji našel sedět v jídelně v šatech, které ji koupil jako dárek. Nikdy je na ní neviděl, až dneska.
„Děje se snad něco?“
„Proč by se něco mělo dít?“ napila se vína, aniž by počkala na něj. Měla v sobě už dvě skleničky.
„Od rána se chováš…“
„Divně?“
Proč mu pořád skáče do řeči?! „Jinak,“ opravil ji a posadil se.
„Jestli ti vadí, že se k tobě chovám hezky, tak můžu přestat.“
„Ani v nejmenším.“ Služebná přispěchala do jídelny, oběma nandala na talíř štědrou porci hovězího masa, brambor a zelených fazolek. „Jen je to nezvyk.“
„Můžu… mít otázku?“
Místo slov souhlasně zamručel, protože už si do úst nacpal pořádné sousto.
„Opravdu…“ Na posilněnou si lokla vína. „Opravdu jsi…“ přerývavě se nadechla. Vyslovit jeho jméno jí dělalo větší problém, než si myslela. „Jsi si jistý, že… jsi se Solomonsem uzavřel obchod?“
Tom si nepatrně odkašlal. „Proč se ptáš?“ Polkl, přestal si nabírat a podezíravě se na ni podíval přes stůl.
„Já…“ hlas se jí zachvěl. „Jen… mám takový zvláštní pocit. Nepříjemný, že… že se něco stane.“
Tom sáhl po sklence whisky, trochu se napil. „Stane se to, že přeberu jistý podíl na londýnských dostizích. Solomonsovi zaplatím několik procent ze zisku a budu vyvážet jeho chleba do zahraničí, kde zavedli prohibici.“ Jeho podělaná židovská chamtivost chtěla původně sto procent, po jistém přemlouvání souhlasil se čtyřiceti. „Proč se najednou ptáš? Sama víš, že jsme po té večeři podepsali smlouvu.“
„Jen říkám, že z toho mám špatný pocit. Ten… Solomons je… něco mi na něm nesedí.“
„Vážně se chceš při večeři bavit o tom židovským vydřiduchovi?“
„Ne, ne… jen…“
„Jen jsi měla divný pocit,“ tentokrát jí skočil do řeči on. Nechápavě zakroutil hlavou. „Na špatný pocity a pesimistický předpovědi mi stačí Polly. Oceňuju tvůj zájem, ale obchody tě zajímat nemusí. Vím, co dělám.“
„Co když tě podrazí?“ namítla.
„Po druhý to neudělá,“ pronesl po dalším soustu.
Amber vytřeštila oči, sáhla po sklence, ale byla prázdná. Dolila si. „On už tě jednou podvedl a ty mu po tom všem ještě věříš?“
Tom to odmítl komentovat. Ignoroval Ambřinu otázku, v klidu dojedl, dopil whisky a odešel s cigaretami a novinami k zapálenému krbu. O obchodech s ní nehodlal diskutovat. Nedovolil to ani Polly. Vždycky udělal, co pokládal za správné a výhodné pro jejich podnik i celou rodinu. I tentokrát si byl jistý. Celý den strávil v klubu najímáním nových bookmakerů a zařizoval sázkařkou kancelář v části Londýna, kterou měl pod palcem Solomons. Pak přijde domů a Amber začne zpochybňovat jeho rozhodnutí nějakými špatnými pocity.
Trvalo mu několik hodin, než si přečetl celé noviny. Uklidnil se tím společně s dalšími sklenkami whisky. Do hostinského pokoje se dostal těsně před půlnocí. Promnul si oči unavené od čtení, z ramen stáhl šle a konečně si uvolnil knoflíky u krku. Zatáhl dlouhé závěsy, do krbu přiložil několik polen. Když se narovnal, stála u dveří Amber jen v noční košili.
„Omlouvám se.“
Na okamžik zavřel oči. „Za co?“ Přešel ke stolu se zrcadlem. Do mísy nalil čerstvou vodu. Dával tak Amber najevo, že by se rád umyl a šel spát.
Mlčela. Podíval se tedy na ni. Teprve teď si všiml, že něco žmoulá v ruce. Beze slov položila zmuchlaný, několikrát přehnutý papír na roh stolu.
Sáhl po něm.
Amber pozorně sledovala Tommyho výraz. Neviditelná pěst jí v těle svírala všechny orgány, vymačkávala z plic veškerý kyslík. „Řekni něco,“ špitla sotva srozumitelně. Děsilo ji, jak navenek působí klidně. Nedokázala poznat, co se v něm odehrává. Jestli ji uhodí, zbije…
„Kdes to vzala?“ vydechl.
Jako by najednou spolkla jazyk.
„Tak kde jsi to vzala?!“ Několikrát po sobě se zhluboka nadechl. Smlouvu pohodil na stůl, nataženým ukazovákem do ní klepal. Podíval se Amber do očí. Měla je plné slz. Najednou mu všechno začalo docházet, včetně toho, co dělala ráno. Nesouhlasně, možná i nechápavě kroutil hlavou. „Pane bože… tohle…“ Prstem ukázal na její pohmožděnou tvář. „Tohle ti udělal Solomons…“
Tom si promnul obličej. Na smlouvě stál podpis Solomonse a Sabiniho. Obrátil se na obě strany… zase. Zhluboka se nadechl. Polly měla pravdu. Neměl se do téhle války míchat, ale už v ní je. Zapadl do ní po kolena jak do bláta. „Co jsi tam dělala?“
„Tommy…“
„Proč jsi šla za Solomonsem?“
„Přesvědčit ho, že jsem… Židovka,“ zašeptala roztřeseně.
            Zničehonic vzal Amber za ruce. Pevně je stiskl a sáhl po noční košili. „Ne!“ vykřikla. Chtěla se mu vytrhnout. „Nesahej na mě!“ Prudce ji k sobě přitáhl, znehybnil ji ruku, a třebaže se bránila, povedlo se mu košili vyhrnout. Vpředu se přes stehna táhla dlouhá zelenomodrá podlitina, jak narážela do hrany stolu. V odrazu zrcadla zahlédl pět tmavých modřinek na boku. Už se nebránila, jen se rozvzlykala.
            Pustil ji. Noční košile sklouzla po třesoucím se těle. Několikrát přešel po pokoji. Mnul si obličej, oči obracel ke stropu. Proto se chovala divně, říkal si. Najednou se lísala, zajímala… Myslela si, že na to nepřijdu… Nakonec popadl pohrabáč a vztekle jím mrštil do hořícího krbu.
            Jednou rukou se opírala o toaletní stolek, prsty si stírala slzy. „Bála jsem se ti… o tom říct, že…“
            „Že tě znásilnil?“ S téměř hmatatelnou absurditou se ušklíbl. Rozčíleně přešel zpátky ke stolu, popadl smlouvu do ruky a zase ji zahodil na stůl.
            „Že si budeš myslet, že… že jsem tě podvedla záměrně,“ další vzlyk polkla. Snažila se uklidnit. „Nebo… že… jsem tím platila za tu… smlouvu.“ Opatrně mu položila dlaň na hruď. Srdce mu bilo jak dostihovému koni, zrychleně dýchal. „Mrzí mě to,“ zašeptala plačtivě a políbila ho na rty. „Je mi to líto,“ opakovala mezi neopětovanými polibky, zatímco se ho snažila dotlačit k posteli.
            Chytil ji za zápěstí, zaklonil hlavu. „Amber,“ zaúpěl. Rty přesunula na jeho krk. „Nech toho. Prosím,“ zavřel oči. Nepřestala. Rozepínala mu košili a on neměl sílu ji zastavit. Omlouvala se mu, že ji Solomons ublížil. Odprošovala ho tím. Přímo před nosem mu ukradla smlouvu se Sabinim.
            „Amber,“ zopakoval spíše ze setrvačnosti. Usadila se mu na klíně, z ramen mu stáhla košili. Automaticky jí omotal paže kolem štíhlého těla.
            Na okamžik přestala. Opírala se čelem o jeho. Na rtech cítila jeho teplý dech s příchutí whisky a cigarety. Zavřela oči. Vnímala jen jeho ruce, jak vyjíždí nahoru podél páteře, lehce se jí dotýkají a stahují ji ramínka košile.
            „Buď se mnou,“ zašeptala. „Prosím…“
            Zněla tak zoufale. Nemohl ji zastavit a upřímně ani nechtěl.
            „Dobře,“ vydechl tiše. V další vteřině ji obrátil pod sebe. Líbal ji, zatímco mu pomáhala s kalhotami. Nohy pokrčila v kolenou, instinktivně je rozevřela na šířku jeho boků. Tentokrát to bylo jiné. Intenzivní, zoufalé… Prsty mu bloudila po krku, když se společně s ní najednou přetočil na záda a posadil. Jednou rukou vzal Amber za bok, aby jí mohl pomáhat, druhou nechal ve středu zad. Takhle to měl nejradši.
*****
            „Kdo je Sabini?“ Amber nalila čerstvý čaj do dvou porcelánových šálků, zatímco Tom listoval novinami.
            Měl na jazyku – chlap, co mě málem zabil – ale nechtěl Amber vyděsit ještě víc, než je. „Největší majitel legálních sázkařských kanceláří na jih od Birminghamu. Londýn mu skoro patří. Se Solomonsem vede válku víc jak deset měsíců.“
            „On je… Angličan?“ Přes stůl mu podala talířek s krajícem chleba namazaným máslem a džemem.
            „Ital,“ nepřítomně si ho od Amber převzal a zakousl se.
            Mezi žvýkáním, cinkáním lžičky o porcelán zaslechl cosi připomínající zalapání po dechu. „Potkala jsem ho…“
            Tom odložil noviny. „Cože?“
            „U Solomonse… vycházel z jeho kanceláře. Není moc vysoký, nosí tenký černý knírek, vlasy uhlazené dozadu a drahé obleky, mám pravdu? Trochu šišlá, když mluví. Zní a vypadá oplzle.“
            Tom nepatrně povytáhl obočí. „Jako by byl u nás doma…“
            Amber chtě nechtě protočila oči. „Ohlížel se po mně. Ptal se Solomonse, jestli rozšířil své podnikání ještě o ženský, že by měl zájem.“
            Mlčel. Zkoušel si dát dohromady nové souvislosti a zvážit, jestli by něco takového bylo možné. Ovšem pochyboval, kde by Solomons našel tolik otrlých holek, které by vydržely Alfieho i Sabiniho choutky. Pokud by Alfie dodával exkluzivní coury Sabinimu, měl by velký… odpad. Taková pověst se pak rychle rozkřikne a škodí podnikání. Koneckonců by se mohlo dost často stát, že by je Solomons odepsal sám ještě dřív, než by je někomu nabídl.
            „Doufám, že… nechceš mi tím naznačit, že…“
            Tommy se probral z přemýšlení a vrhl po Amber pohled, kterým říkal, aby si tenhle druh humoru schovala až do hrobu. „Ne… dost možná jsem blázen, ale ne takový. Jen jsem se zamyslel.“
            „Co budeš vlastně… dělat? Když víš, že tě Solomons chce podrazit a spojil se se Sabinim.“
            „Nic,“ sáhl po šálku čaje. „Budu tu hru hrát s nimi. A až přijde den, kdy mě budou chtít zlikvidovat, udeřím jako první.“
            Amber si povzdechla. „To nezní jako dobrý plán.“
            „Nic lepšího nemám.“
            Dlaněmi objímala teplý šálek. Dívala se ven do stejně ponurého rána, jako včera. Přesto se cítila lépe. Jinak. Po včerejší noci se všechno změnilo. Jako by se mezi nimi něco zlomilo. Kousla se do rtu, aby tak zahnala vlezlý pocit viny. Takové to mělo být od samého začátku, pak by se nestalo to, co… se přihodilo ve sklepě v Camden Townu. Přesto svým způsobem vyšla s pravdou na světlo. Ovšem jeden detail si nechala pro sebe. Pravý důvod návštěvy se Tom nikdy nedozví.
            „Za měsíc se v Cheltenhamu jedou dostihy, půjdeš se mnou?“

            Úsměv skryla v šálku čaje. „Ráda.“ Odkládala ho na stůl, když v tom koutkem oka zahlédla na protější straně ulice stejného muže, jako včera…
*****
            Amber potřebovala zahnat výčitky svědomí a zároveň se nemohla Thomase nabažit. Jako malá nesnášela pár jídel, o několik let později se jich mohla ujíst. Totéž prožívala s Tommym. Nepustila ho z domu, dokud se s ním před snídaní či po ní nestihla pomilovat.
            Odpoledne pak vyrážela na pravidelné procházky do Hyde Parku. Pokaždé spěchala, aby byla co nejrychleji a nejdál vlastního domu. Pocit, že ji někdo sleduje, se stupňoval. Muž ve fádním hnědém obleku neustále přešlapoval před jejich domem. Občas na pár minut zmizel, aby se zase objevil s cigaretou nebo rybou a hranolky v papírovém kornoutu. Čím dál od domu byla, nepříjemný pocit cizích očí v zádech slábl, až nakonec zmizel úplně. Snažila se sama sobě namluvit, že je jen přehnaně paranoidní. Nicméně ten slabý vnitřní hlas, který ji varoval před Solomonsem, jí říkal, že v tom má ten zatracenej žiďák prsty.

            Přes den to v Eden Club vypadalo jako po výbuchu bomby. Hlavní sál byl až na pár nedočkavců prázdný. Na pódiu stály židle, stojany s notami či na nástroje. Barman utíral lepkavé fleky z pultu, myl sklenice a doplňoval zásoby alkoholu, které se přes noc výrazně ztenčovaly. Interiér byl zlatý, zdobený těžkými bordovými závěsy. Cosi připomínající kabaret, divadlo a bordel dohromady. Měl působit luxusně, ale ne snobsky. Podlahu před chvílí čerstvě vytřeli. Zbavili ji všelijakých skvrn od alkoholu počínaje a zvratky konče. Připravena na další bouřlivou noc. U dvou kulatých stolků seděli hosté. Jeden muž, který začal popíjet už odpoledne, aby toho do půlnoci stihl maximum. Druhý měl na klíně holku. Mohla být stejně stará s Amber, klidně i o deset let starší. Zlaté prstýnky vlasů stahovala třpytivá čelenka s fialovým brkem. Mezi prsty držela špičku, jako by se tím drobným gestem mohla povýšit z postu šlapky na dámu. Zřejmě nabývala dojmu, že je coura na úrovni.
            Na bordové pohovce v předsálí seděl rozvalený muž, ruce rozhozené na opěradle, hlavu zvrácenou dozadu a vyluzoval slastné zvuky. Mezi nohama mu klečela obdobně vyvedená holka, ovšem místo špičky kouřila něco jiného.
            Amber šokovaně vytřeštila oči. O praktiku jako takovou nešlo. Zarazilo ji, že se s tím neobtěžovali někam schovat a vystavili se skoro mezi dveřmi. Další šok Amber skolil o pár vteřin později, když v tom muži poznala Arthura Shelbyho. „Pane bože,“ zamumlala. Odvrátila se, přesto se ani nepohnula.
            Arthur se probral. Pod knírem se mu usadil samolibý úšklebek. V těle mu kolovala droga a na těle rajtovala holka. Víc mu nechybělo. „Hele, moje hubatá švagrová,“ uchechtl se. „Přidáš se?“
            „Jsem švagrová, sám jsi to řekl.“ Znechuceně nakrčila čelo i nos, protože jeho společnice u toho nesnesitelně mlaskala.
            „To se nevylučuje…“
            Zhluboka se nadechla a snažila se na něj nedívat. Kdyby to udělala, nejspíš by mu civěla do rozkroku, takže by si mohl myslet, že se skutečně chce přidat, jen se zdráhá souhlasit. „Kde je Tommy?“
            Arthur ze sebe vypudil zvuk jako mrouskající se kočka. Pane bože, dělá to snad naschvál?! „Jo, sakra… to je ono.“ Zhluboka se nadechl, rukou si prohrábl vlasy, které mu vpředu padaly do čela. „Vzadu…“ Prstem poslepu namířil někam do sálu. Pak mu hlava spadla zpátky tam, kde se válela před tím.
            Barman němě ukázal dál do útrob podniku, kde se nacházela kancelář.
            „Jo?“ ozvalo se zevnitř, když zaklepala.
            Tom seděl s nohama na stole, v koutku úst mu visela zapálená cigareta. Pohrával si s prázdnou skleničkou od whisky a zíral na dvě složky rozložené na klíně. Aniž by vzhlédl, natáhl se k popelníku.
            „Posaďte se, whisky?“ zabručel.
            „Vtip?“ stála uprostřed pokoje, v obou rukou držela ucho kabelky.
            Tentokrát překvapení skrýt nedokázal. Obočí mu na okamžik vylétlo výš. Pomalu sundal nohy ze stolu, skleničku i složky hodil na něj. „Amber?“
            „Thomas?“ oplatila mu stejnou mincí. „Teď když máme za sebou představování, řekneš mi, co je tohle za bordel?“
            Nechápavě nakrčil čelo, přesto se uchechtl. „Zrovna skončili s úklidem…“
            „Myslím nevěstinec, hampejz, barák plnej prostitutek…“ pokrčila rameny. „Nevěděla jsem, že vedeš bordel.“
            „Takže jsi fakt myslela tohle… z tvých úst to zní…“
            „Jak? Divně? Zvláštně? Nepatřičně?“
            Zavřel oči, plné rty roztáhl do potěšeného úsměvu. „Nevím, co bych dělal, kdybys mi alespoň jednou denně neskočila do řeči. Nicméně… ano. Nepatřičně.“ Místo whisky jí nalil vodu. „Londýn je jiný. Lidi jsou tu zkaženější a navíc… převzal jsem ho. Stálí zákazníci s tím počítají.“
            „Nezeptáš se, co tu dělám?“ Kabelku s kloboukem si odložila na židli.
            „Mám se snad ptát, jak jsi našla Eden Club?“ Thomas dokázal pronést sarkasmus stejně jako lichotku.
            Amber obešla stůl z masivu, postavila se před něj a rozevřela rozepnutý kabát. Tom na prázdno pootevřel pusu. Zhluboka se nadechl. Podruhé za pět minut spatřila v jeho očích nečekané překvapení, dost možná i úžas.
            „Stačí říct, jinak půjdu, abych tě nezdržovala od práce.“
            „Máš na sobě noční košili…“ vydechl zaskočeně.
            „Saténovou a je mi v ní celkem zima.“
Užuž chtěla kabát opět zapnout. V tu chvíli ji uchopil za zápěstí. „Počkej, pojď sem.“ Přitáhl si ji k sobě blíž. Rukama zajel pod vlněný kabát, rty natiskl do výstřihu nad lem košilky.
„Zamkla jsem,“ špitla mu do vlasů. Těžký kabát spadl na zem, obkročmo si mu sedla na klín a našla si jeho rty.

zdroj: tumblr.com

Žádné komentáře:

Okomentovat