pátek 13. března 2015

Amber: Žena mezi dvěma muži - část 1



BIRMINGHAM, ROK 1922

Small Heath. Čtvrť, ve které snad nikdy nesvítilo slunce. Nebe neustále zatažené snad jen proto, že se v téhle části města těžila a spalovala většina uhlí a nacházela spousta továren. Všechno působilo šedě, včetně dětské peřinky. Nic nevydrželo bílé, nálada i charaktery den ode dne tmavly.
V pokoji, kde seděla Polly, byla téměř tma. Matným oknem dovnitř pronikalo trochu světla. Seděla u stolu, mezi prsty svírala zapálenou cigaretu. Za zavřenými dveřmi se ozývaly tiché hlasy několika lidí, kteří si přišli nechat vyplatit výhru ze sázek na dostihy. Nevnímala je, nezvedla hlavu, ani když se otevřely ty druhé dveře, naproti nimž seděla.
„Posaď se,“ pronesla nakřáplým hlasem od častého kouření.
„Proč si mě sem tahala, Polly?“
Tommy si z vesty vytáhl hodinky na řetízku. Zkontroloval čas a dal tak tetě najevo, že se tu nehodlá zdržovat déle než několik minut. Poslední dobou měl moc práce, navíc… záležitost, o níž sice ještě nic nevěděl, ho předem nezajímala.
„Rodinná záležitost. Sedni si.“
Jen se ušklíbl.
„Řekla jsem, aby sis sedl!“ zopakovala důrazněji. Dlouze potáhla z cigarety, pohled stále upírala k oknu ven na ulici.
„O co jde?“ Sáhl po krabičce cigaret, jednu si vložil do koutku úst a zapálil si.
            „Před třemi lety,“ vyfoukla kouř, „se tvůj bratr Johny oženil. Respektive… ty jsi ho oženil. Není to tak dávno, co jsi řekl, že tvým dalším cílem je najít si ženu.“ Ruku obtěžkanou náramky a prsteny natáhla k popelníku. „A co jsi pro to udělal?“ Neočekávala odpověď, byla to jen řečnická otázka. „Vůbec nic.“
            „Snažím se,“ namítl s hořící cigaretou v puse. Visela mu dolů, dlouhý konec žhoucího popela sotva držel.
            „To vidím. Nejprve špionka, pak šlapka a nakonec ta… snobská čubka s obřím panstvím.“ Při vzpomínce na všechny tři si odplivla na zem, načež pak do Tommyho zabodla tmavé oči. „Nic z toho do naší rodiny ani nepáchne.“ Zhluboka potáhla. „Vybrala jsem ti sama, když se k ničemu nemáš.“
            Tommy jen sotva potlačil uchechtnutí. „A koho? Jeptišku? Ta by ti byla dost dobrá?“
            „Sklapni. Moc na výběr nemáš.“ Konec cigarety udusila v popelníku. Pak vstala, založila ruce na hrudi a přešla k oknu. Někdy ten jeho pohled nevydržela. V duchu se ptala sama sebe, jestli se z ní za poslední měsíce stala ubohá měkkota jen proto, že jí našel a přivedl Michaela, ztraceného syna, kterého jí úřady před čtrnácti lety násilím odebraly. „Je z Londýna,“ pokračovala. Chtěla pro chlapce to nejlepší, pro všechny. Jak pro Arthura, který se nedovedl ani zabít, tak pro svého Michaela i Thomase. Prsty si mnula loket a zadívala se na děti z protějšího domu. Celé špinavé běhaly mezi lidmi, koňmi a loužemi, kde si hrály.
            „Z Londýna,“ zopakoval naoko vážně. Mírně se zaklonil v židli, zatímco nerušeně kouřil dál. Celá ta záležitost mu připadala směšná. Domlouvala mu sňatek jako nějakému králi. Ačkoli už se setkal s označením ‚cikánský král‘, neztotožňoval se s tím a raději přirovnání ignoroval. Nepřipadal si jako cikán, třebaže měl v oběhu část jejich krve po otci. Snažil se vymanit ze dna a dostat se do lepší společnosti. Od války se za poslední tři roky vyšvihl mezi podnikatele.
            „Přestaň si z toho dělat legraci, Tommy! Mám toho po krk. Ano, z Londýna, což se nám hodí. Vztahy na jihu potřebují upevnit. Získáme pevnější pozici a lepší zázemí.“
            „Vlastníme dům v Primrose Hill.“ Respektive jeho sestra Ada. Potřeboval utopit nelegální peníze v nemovitostech a koupě domu pro svou malou sestřičku a jejího batolícího se synka Karla přišla vhod. Přinejmenším jim poskytl zázemí, když už jim neudělal radost. Ada se totiž ztotožňovala s komunistickými ideami, takže namísto díků kolem plivala nadávky, že jiní živoří na ulici, zatímco ona má obrovský dům sama pro sebe.
            „To není totéž,“ odsekla podrážděně. Už začínala mít plné zuby té jeho vzdornosti. Popadla kabelku zavěšenou přes opěradlo židle. Vytáhla z něj lístek do divadla a hodila ho před Tommyho na stůl. „Royal Hall. Představení začíná přesně v osm.“
            Thomas opatrně vzal tvrdou kartičku s černým textem mezi dva prsty. „Nikdy jsem ji neviděl.“
            „Komu na tom záleží, ona tebe taky ne.“ Pak si přes ramena přehodila bordový vlněný šál s třásněmi, do něhož se venku zahalila a nasadila si černý klobouk s širokou krempou. „Rodinná schůze je u konce, zahlaholila mezi dveřmi.

LONDÝN
            Tommy dorazil do londýnské Royal Hall přesně v osm. Uvaděč ho dovnitř pustil s plnou pusou řečí, že na takové představení se chodí včas a ne když se zvedne opona. Tommy ho ignoroval. Cestou do lóže ve druhém patře si popotáhl manžety bílé košile. Čepici nacpal hlouběji do kapsy, přesto mu vykukovala ven. Další křivé pohledy uvaděčů v černých oblecích přešel bez povšimnutí. V tichosti se protáhl za dveře lóže. Seděla na pravé straně v polstrovaném křesle. Slonovinově bílé šaty ostře kontrastovaly s rudým sametovým potahem. Tmavé vlasy měla vyčesané, na krku perly. Chvíli ji jen tak pozoroval. Mírně pootočila hlavu k prázdnému místu. Otráveně vydechla, sáhla po perlovém náhrdelníku, aby ho mohla žmoulat v ruce a znuděně obrátila pozornost zpět na jeviště.
            Teprve pak Tommy sáhl po klice, lehce pootevřel a zavřel tak, aby zaslechla klapnutí. Všiml si, že sebou cukla. Zvědavost jí nutila otočit se, ale hrdost nikoli. Nehlučně se vedle ní posadil.
            „Jdete pozdě,“ zašeptala a konečně odtrhla pohled od Dona Giovanniho.
            Tommy se zhluboka nadechl. Čekal prakticky cokoli, jen ne tohle. „Spousta práce. Jmenuji se…“
            „Shelby,“ dopověděla značně otráveně a opřela si záda do měkkého polstrování. „Já vím. Thomas. Dostala jsem totiž dopis.“
            Překvapeně pozvedl obočí. Takže Polly jí poslala instrukce a on dostal jen lístek na přihlouplou operu.
            „S vaším jménem, lístkem do divadla a dost neodolatelnou nabídkou.“
            Zarazilo ho, jaký důraz vyvinula na předposlední slovo. „Evidentně víte, o co jde, ale… pořád neznám vaše jméno.“
            „Amber Bishopová,“ vydechla. Bohužel pro ni ji Don Giovanni nudil ještě víc než ten cizí chlap po jejím boku, kterého si má vzít za manžela. „Chcete ještě vědět kolik mi je? Nebo kolik vážím? Zuby mám všechny, jestli vás to zajímá. Podle vaší tety jsem zřejmě dobrá pro chov, co vy na to?“ Pomalu k němu obrátila velké hnědé oči. Prohlížela si ho s opovržením a lhostejností.
            Ztěžka polkl. Ty oči ho na vteřinu vyvedly z míry. Trošku si poposedl. „Omlouvám se a je mi líto, že celou záležitost berete takhle. Rád bych vás poznal za jiných okolností, ale bohužel pro nás oba tomu tak není.“ Málokdy se nacházel v situacích, kdy nemohl najít vhodná slova. Tohle byla jedna z nich. Najednou nevěděl, co říct, aniž by se to neotočilo proti němu.
            Árie a soprán zpěvačky Amber tahaly za uši. Opera nebyla nic pro ni a při pohledu na Shelbyho se ujistila, že ani pro něj. Přestože měl na sobě drahý oblek, čouhala mu sláma z bot, respektive čepice z kapsy, a na první pohled poznala, že je na opeře poprvé, natož v Royal Hall.
            „Vždycky chodíte všude pozdě?“ Nemohla si nerýpnout. Nechtěla tu sedět, ani na něj čekat jen proto, aby zjistila, jak vůbec vypadá. Jenže nabídka v dopise od jeho záhadné tetičky Polly jí zabránila sedět v pohodlí své ložnice. Život, nebo spíše příjmení „Bishopová“ jí přineslo do života překážku o rozměrech největší přehradní hráze na světě, kterou by sama mohla překonat jen stěží.
            „Omluvil jsem se. Víte…“ Třebaže se snažil nemluvit příliš nahlas, stále existovala šance, že lidé ve vedlejší lóži naslouchají jejich rozhovoru. Proto se přisunul mnohem blíž k Amber a hlas o poznání ztišil. „Ani já jsem nebyl Pollyiným návrhem nijak nadšený.“
            „A přece jste tady.“ S naprosto lakonickým výrazem se mu zadívala do očí. Dokázala si k němu vypěstovat jistou formu nenávisti hned po přečtení dopisu. Nezáleželo na vzhledu, majetku či snad postavení a jménu. Na ničem. Nechtěla ho a to byl jediný a hlavní důvod.
            Zase mu skočila do řeči. Copak ho nenechá dokončit jedinou myšlenku?!
            Pokusil se pousmát. Koutky úst se mu nepatrně nadzvedly v náznaku úsměvu. „Změnil jsem názor.“
            Amber několik minut v naprosté tichosti sledovala operu. Jednou rukou si při tom neustále pohrávala s dlouhým perlovým náhrdelníkem. „Ostatně na vašem názoru či snad dokonce mém,“ z krku jí uniklo více než jen náznak absurdity, „vůbec nezáleží. Natož pak na nějaké změně. Moje rodina té vaší něco dlužila. Takže teď, když jste si prohlédl svou novou klisnu do sbírky, a vaše tělo se rozhodlo kladně přijmout návrh tetičky Polly, vám můžu říct, že nesdílím vaši změnu názoru či plány do budoucna, a je mi, sakra, fuk, jestli jste nějakej podělanej Shelby nebo ne!“
            Ve vteřině mu ukázala holá záda podle poslední módy. Ráznými dlouhými kroky opustila lóži a nejspíš i celé divadlo. Duet hlavních postav naštěstí přehlučel její rozčílený monolog, takže se z vedlejších míst neozývalo nesouhlasné bručení či nadávky na účet jejich drzé maloměšťácké nevychovanosti. Tommy okamžitě vstal a zanechal boční balkon prázdný.
            Venku ho do obličeje udeřilo vlhké, vlezlé chladno. Automaticky si nasadil čepici a oblékl dlouhý černý kabát. Amber stála na chodníku jen v tenkých šatech dlouhých do půli lýtek. Třásla se, v ústech držela cigaretu a marně se ji snažila připálit. Z kapsy tedy vytáhl krabičku sirek. Připálil ji, třebaže se ho o to neprosila.
            „Hádám, že už se na představení nevrátíte.“
            „To jste uhádl dobře,“ odsekla. Jen ve stříbrných střevících podupávala na místě, aby se alespoň trochu zahřála.
            „Co všechno vám Polly napsala?“
            „Co jsem vám řekla. Vaše jméno, lístek do divadla a nabídku, kterou nelze odmítnout. Moje rodina té vaší něco dluží a je na čase splatit dluh, její slova.“
            Třásla se zimou, paže měla ledové, brada ji při kouření drkotala, že málem překousla cigaretu vedví. Chtěl ji nechat vydusit, ale nakonec si sundal kabát a přehodil jí ho přes ramena. Aniž by poděkovala, zachumlala se do něj. Nadávat - ano, nenávidět ho – jistě, brát od něj výhody – samozřejmě. Na to, že pocházela z lepší společenské vrstvy, se chovala hůř než on. Dohodnutý sňatek nevnímala jako všeobecně prospěšnou událost, ze které budou těžit obě dvě strany. Jestli se naivně chtěla vdát z lásky, měla si buďto pospíšit, nebo odjet z Londýna někam jinam a utéct tak před dluhem. Musela vědět, s kým se její rodiče stýkají, s kým spolupracují… Nepůsobila jako hloupé děvče, které si neumí dát dvě a dvě dohromady. Přesto tu před ním stála, drzá, rozčílená a s odvahou se pokusit vybojovat vlastní život mimo danou dohodu. Jako by ani nevěděla, s kým jedná.
            „Takže půjdeme k vám, do hotelu, anebo snad k mojí sestře?“ Ruce si vrazil do kapes kalhot. Zhoupl se na patách, zaklonil hlavu a zhluboka do sebe nasál londýnský vzduch. Studený, mokrý, ale bez pachu uhlí a bláta.
            „Prosím?!“ vyjekla. „Já nejsem žádná podělaná coura, co si o sobě, do háje, myslíte?!“ Nadechla se, aby pokračovala, ale v tu chvíli jí dlaní zacpal ústa, rukou popadl za zápěstí, aby ho nemohla spálit cigaretou.
            „Zešílelas?“ Zpod dlaně se ozývaly pouze nesrozumitelné a tlumené výkřiky. „Nejsem na hysterické scény na veřejnosti zvyklý, laskavě se uklidni, Amber,“ každé slovo šeptem cedil skrze zuby. Najednou umlkla. Zrychleně dýchala a tělo jí rázem ztuhlo. „Kdyby ses nechovala jako husa, nemuselo k tomu vůbec dojít. Dohoda je ale dohoda. Jestliže Polly dala mým jménem slovo, dodržím ho. Ty uděláš totéž. Když jsem tě viděl uvnitř, myslel jsem si, že jsi zranitelná a slušná a najednou mi nevadilo, že bych se s tebou měl oženit.“ Tommy krátce zakroutil nechápavě, možná i nesouhlasně hlavou. „Hodláš stát na opačné straně fronty. V tom případě to tedy budu respektovat a přistupovat k tomu tak, jak chceš. Mimo jiné… sama ses přirovnala ke koni. Takže jistě víš, co ještě musí kupec udělat?“
            Amber se pod ním nekontrolovatelně roztřásla. Vzdor i drzost, kterými se doteď neohroženě oháněla, se najednou vytratily pryč.
            „Project se na něm, aby zjistil, jestli koupil dobrého koně.“
            Do dlaně mu steklo několik slz. Ta její vnitřní hrdinka stáhla ocas jako spráskaný pes a utekla někam do rohu hned při první příležitosti. Tommy Amber pustil. „Nejsem idiot.“ Z kapsy vytáhl cigaretu. Už to bez ní nemohl déle vydržet. Zapálil si naposledy před dvěma hodinami. „Nebudu si teď brát násilím něco, co dostanu za pár dní.“
            Amber tekly slzy po tvářích, zanechávaly za sebou černé stopy od líčidel. Prsty zatínala do lemu kabátu. Křečovitě si ho na sobě přidržovala a nevěřícně na Shelbyho zírala. Tohle je tvůj budoucí manžel, říkala si v duchu. Vůdce nějakého umaštěného gangu z Birminghamu, který si říká podnikatel. V jednu chvíli ti vyhrožuje, v další líně kouří a sleduje oblohu.
            Zničehonic jí však ten kabát vzal. Opět si ho oblékl, žhnoucí cigaretu přidržoval v ústech tak, že se při každém pohybu nebezpečně zhoupla. „Pamatuj si,“ zamumlal, pak si cigaretu vzal mezi ukazovák a prostředník. „Já ženský netýrám.“
            Nechal ji tam stát. Ubrečenou jen v tenkých šatech, ve kterých jí byla hrozná zima. Nasedl do prvního taxi a odjel.

            O týden později klečela před oltářem po boku Thomase Shelbyho v jednoduchých svatebních šatech se závojem. Hlas oddávajícího nevnímala. Nezvedla by ruku, kdyby ji za ni Tommy neuchopil a nenatáhl směrem k oltáři. Protestantský kněz jim spojené paže omotal jakousi stuhou. Symbolicky je svazoval k sobě. Teprve pak je vyzval, aby se políbili. Amber k němu otočila bezvýraznou tvář. Tommy k ní natáhl druhou ruku, palcem ji zlehka přejel po líci. Líbila se mu. Dokonce mu připadala krásná, takže pro něj sňatek nepředstavoval žádnou oběť. Jenže jednostranná fyzická přitažlivost nemohla vyřešit problém. Pro Amber jejich sňatek znamenal splátku dluhu. Stavěla se do obranné pozice proti celé jeho rodině, především proti němu. Hodlal se podle toho zařídit, ale jisté body manželství vynechat nesměl. Největší problém totiž byl, že jeho mladší bratr John už měl pět dětí, sestra Ada jedno a on žádné.
            Po večeři v jejich domě si Amber odvedl k sobě. Hned za dveřmi si sundal sako a uvolnil si límeček.
            „Od teď je to i tvůj dům,“ pronesl, zatímco si Amber pomalu procházela vstupní halu. Nízký dřevěný stolek z masivu, u něj dvě křesla a červená pohovka. Okna lemovaly dlouhé těžké závěsy. Zhluboka se nadechla. Cítila jen vyčpělý pach kouře a whisky. V duchu musela uznat, že má vkus. Zajímalo ji, kolik je zde místností, jestli se v některé nachází krb, jestli tu bude mít vlastní pokoj nebo bude muset přijmout jeho ložnici. Zvědavost v ní hořela, proto se musela ovládat. Nesměla dopustit, aby primitivní pud převážil nad zdravým rozumem a chladným odstupem, který si hodlala v jeho přítomnosti zachovat.
            „Hezký.“ Zběžně prohlédla obrazy na stěnách, tmavě zelené tapety a stojací hodiny.
            „Zatopím nahoře v krbu.“ Nezeptal se, zkrátka rozhodl, jako o spoustě dalších věcí. Když se o několik minut vrátil dolů, pořád stála uprostřed pokoje a prohlížela si ho. Chvíli si rozpačitě mnul dlaň. Nakonec k ní natáhl ruku. „Amber…“ Naznačoval tím, aby s ním šla.
            Nabízenou ruku ignorovala. Obloukem ji obešla a následovala Tommyho do ložnice v horním patře. Oheň se teprve rozhoříval, takže uvnitř nebylo tak příjemné teplo jako dole.
            „Zítra se vracím do Londýna,“ začala. Postavila se ke stolku s otočným zrcadlem. Prstem přejela po horní linii, pak do něj trochu cvrnkla. „Bude to pro oba lepší. Navíc… sama Polly mi to doporučila.“ Třebaže jeho tetu nemohla vystát o nic víc než jeho, pokládala za nutné její jméno zmínit, aby ho ujistila, že ten nápad není jen z její hlavy. Bude pro ni mnohem snazší žít dál ve svém domě, být ve svých vlastních pokojích se svými věcmi a dělat si, co se jí zlíbí.
            „Já vím.“ Odepínal si manžetové knoflíčky, z ramen stáhl šle. „Kdykoli budu v Londýně, zastavím se.“
            Amber se neubránila uchechtnutí. „No to se nemusíš obtěžovat…“ Zrak jí padl dolů, na plochu stolu. Vedle porcelánové mísy ležela hustá štětka a břitva bez pouzdra.
            „Ale ano, musím.“
            Lekla se jeho odrazu, když vzhlédla. Stál za ní, díval se do jejích očí skrze zrcadlo a ruce jí položil na ramena. „Stejně jako musím teď.“
            Automaticky zavřela oči. Cítila, jak jí rozepíná knoflíčky na šatech, pak jak je stahuje z jejích ramen. Přerývavě se nadechla. Snažila se na to nemyslet, ale i tak si připadala jako prostitutka. Akorát za to nedostane zaplaceno. „V tom případě bys měl vědět…“ Musela se ovládat, aby její hlas zněl pevně a jistě.
            „Jestli mi chceš namluvit, že máš tripla,“ ušklíbl se, prsty lehce sjel podél páteře ke šněrování podprsenky.
            „Ne,“ třebaže se nutila znít klidně, jedna její část se dokonale bavila. „Ale budeš první.“
            Tommy se zarazil. Pohlédl do zrcadla. Amber se i přes veškeré sebezapření škodolibě šklebila. „Myslel jsem, že Polly jen žertovala…“
            Využila jeho strnulosti. Odtáhla se od něj a posadila se na jednu stranu postele směrem k oknu. „Ne.“ Na noční stolek si odkládala šperky. Náramek, náhrdelník a těžké náušnice, ze kterých jí nesnesitelně bolely uši. „Ještě nedávno mě pomyšlení na tuhle noc celkem děsilo, ale teď mi to dokonce připadá jako výborný vtip.“
            Tommy přešel ke své straně postele. Sáhl po sklence, která žalostně volala po čisté vodě. Z poloprázdné lahve si nalil whisky. Vypil jí na jeden hlt. Pak další… a další. Snažil se vzpomenout, jestli už podobnou holku někdy potkal. Rychle došel k závěru, že nikoli. Sám se poprvé vyspal s holkou, která jich v tom věku stihla už spoustu. Respektive ji zdědil po Arthurovi. Ve Francii situace nebyla o nic jiná. Dávaly vojákům za cokoli. Za kus masa, konzervu, balíček cukru nebo peníze. Když se některé voják líbil, tvrdila mu, že byl její první a že na něj nikdy nezapomene. Všichni věděli, že lžou, ale hezky se to poslouchalo. Teď, o několik let později, se s takovým úkazem setkává poprvé. Je snad katolička? Nebo má snad raději ženy a proto… Zakroutil hlavou. Raději do sebe nalil další skleničku whisky.
            Nejspíš se do svých myšlenek ponořil na delší dobu, než myslel. Amber totiž vstala a měla se k odchodu. „Půjdu spát jinam.“
            V tu chvíli mu došlo, jakou na něj hrála habaďůru. Ve vteřině ji popadl za ruku a stáhl zpátky na postel. Jen mě potřebovala vyvést z míry, říkal si, zatímco jí vyhrnoval šaty do pasu. Rozhodila mě, aby se z toho mohla vyvlíknout, pokračoval jeho vnitřní hlas. Rozepnul si kalhoty, a aniž by si je svlékl úplně, nalehl na Amber hruběji, než zamýšlel. Alkohol mu se vztekem zatemnily mozek, což pro něj bylo snazší.

            Že mu nelhala, zjistil až ráno, když na prostěradle našel skvrnu zaschlé krve. Ale Amber už byla pryč. Neměl ani tušení, kdy odešla. Proto se posadil na posteli, dlaněmi si mnul obličej a dopil nalitou whisky z předešlého večera.



zdroj obrázků: tumblr.com

Žádné komentáře:

Okomentovat