sobota 21. března 2015

Amber: Žena mezi dvěma muži - 2. část

O TŘI MĚSÍCE POZDĚJI

            Jejich společný život probíhal jako manželství po dvaceti či třiceti letech, kdy veškeré city, láska a touhy dávno vyprchaly. Amber žila tak jako před tím, až na pár výjimek. Každý týden přijel domů, jen aby se s ní vyspal. Pak snědl připravenou večeři, přespal v pokoji pro hosty a ráno po snídani odjel. Někdy vše proběhlo v naprosté tichosti. Nemuseli si říct ani slovo. V posteli celou dobu zírala do stropu, v duchu počítala jednotlivé minuty. Skončil totiž pokaždé stejně. Po deseti minutách. Za celou dobu se ho nedotkla, všechno nechávala na něm a doslova se nudila.
            Ráno pak ve světle zařízeném salonku pila čaj, četla noviny a s vnitřní utajovanou nedočkavostí malého dítěte čekala, až vypadne. Obvykle se pak vydávala na dlouhé procházky do Regent Parku nebo do Hyde Parku. Na oběd zašla do restaurace v Selfridges a odpoledne strávila v Národní galerii. Aby si dokonale vychutnala všechny vystavené exponáty, musela ji navštěvovat poměrně často. Na některé kusy mohla zírat donekonečna.
            Jenže po třech měsících se stalo cosi zvláštního. Přijel o několik dní dříve. Když ve středu večer přišla z kina, našla ho před hořícím krbem s cigaretou a sklenkou whisky.
            „Co tady děláš?“
            „Je to i můj dům, Amber. Můžu přijet, kdy se mi zachce.“ Dlouze potáhl, aniž by odtrhl zrak od ohně.
            „Ale neděláš to,“ pokrčila rameny. Odložila teplý kabát a místo obvyklého čaje si nalila něco ostřejšího. „Co chceš?“
            „Musím něco chtít, abych měl důvod přijet?“
            Amber se hlasitě rozesmála. Tommyho ta reakce překvapila už jen proto, že ji poprvé slyšel se smát. Přesto nic neřekl, raději se napil.
            „Nesnaž se předstírat, že mě miluješ.“ Ztěžka dosedla do protějšího křesla.
            „To mě nenapadlo ani jednou za tři měsíce.“ Prázdnou sklenku odložil na stůl a oklepal popel z cigarety. „Sluší ti to,“ dodal, když se opřel. „A potřebuju tě.“
            Neodolala úšklebku. „Táhnul ses takovou dálku jen kvůli mizernému sexu?“
            Jeho mužská hrdost měla chuť něco namítnout, nicméně se ovládl. Předklonil se, lokty opřel o kolena a propletl si prsty. „Jde o jistou záležitost. Potřebuju tě, aby všechno dopadlo tak, jak má.“
            Dlouhými prsty vytáhla zdobené pouzdro na cigarety. Jednu si vložila do úst a čekala, že jí Tommy připálí. Neudělal to, a tak ji uklidila zpátky. „Proč bych to dělala? Ty i tvůj podnik jste mi fuk.“
            Tommy se neubránil úsměvu. Vzal ji za ruku, jako symbolické gesto toho, co se právě chystal říct. Prstem obkresloval jednoduchý zlatý prstýnek na její levé ruce. „Protože jsi moje žena. Cokoli souvisí se mnou, má spojitost i s tebou. Protože když se mi něco stane, stane se něco i tobě. Jednoduchá rovnice.“
            Amber chtěla ruku stáhnout k sobě. Jakmile se pokusila vyškubnout, sevřel ji pevněji. „To není žádná podělaná rovnice, ale chození v kruhu! Zahnal jsi mě do rohu!“
            Tommy přikývl. „Přesně tak. Pomůžeš mi, protože ti to říkám. Nemáš na výběr. Jestli neuděláš, co po tobě budu chtít, ta záležitost dopadne špatně a někdo po mě půjde. Třeba mě budou vydírat životem mé ženy. Bude pak záležet jen na mě, jestli něco udělám nebo ne. Řeknu jim, že si vybrali špatný objekt, protože mi na tobě vlastně ani nesejde. Takhle když mi pomůžeš, budeme z toho mít prospěch oba dva. Vydělám víc peněz, koupím ti auto, větší dům… koně, jestli budeš chtít.“
            Amber na něj konsternovaně zírala. Měla na jazyku, že je bezcitný hajzl, ale jeho chladný klid ji vyvedl z rovnováhy natolik, že se zmohla pouze na jediné: „Na co by mi byl kůň?!“
            Ušklíbl se. Spokojeně ji poplácal po ruce i po tváři jako dítě, které snědlo plný talíř jídla a dostalo od rodičů pochvalu. „Hodná holka.“
            Zhluboka se nadechla. „O co vlastně jde?“ Teprve teď jí dovolil vstát. Přešla k oknu, aby zatáhla závěsy.
            „Potřebuju, abys hrála Židovku.“
            „Cože?!“ vyhrkla zaskočeně. Z krku jí při tom uniklo uchechtnutí.  On se musel dočista zbláznit.
            „Pozítří se mám sejít s jistým…“ Zvažoval, jestli prozradit jeho jméno, ale nakonec usoudil, že ano. Beztak by se jí představit. „S Alfiem Solomonsem.“
            „A to je kdo…“
            „Kdybys mi neskákala do řeči a nechala mě domluvit… Alfie je Žid, podniká v oblasti Camden Town. Potřebuju s ním uzavřít dohodu a k tomu potřebuju tebe.“
            Teď když jí dal prostor pro otázky, tak mlčela. Bože, Amber, pomyslel si. Nechápavě na něj civěla, tázavě zvedala obočí, jestli jí řekne víc. „Řekl jsem mu, že moje žena je taky Židovka.“
            „Zbláznil ses?!“ vyjekla. Nechápavě kroutila hlavou a začala přecházet po pokoji jako lev v kleci. „Ty ses opravdu musel zbláznit. Už jsi někdy viděl, aby si Židovka vzala za manžela protestanta? Vynese tě v zubech, ať je ten chlap kdokoli.“
            „Naopak,“ pronesl důležitě.
            „Ano? To bych ráda věděla, jak toho chceš využít ve svůj prospěch.“
            „Postavila ses proti pravidlům rodině i víře, chápeš? Pro Solomonse ztělesňuješ odvahu i…“ odkašlal si, „jistou formu šílenství. Navíc je zatížený na své lidi… tím teď myslím Židy.“
            „Ty jsi šílený, Tommy. Sice jsem ho nikdy neviděla, ale pozná, že nejsem Židovka. Jak bych asi tak mohla předstírat, že jsem Židovka?“
            Tommy vstal. Uchopil ji za ramena a dotlačil před zrcadlo. Stál za ní, ruce stále na jejích ramenech. „Stejně tak jako budeš předstírat, že mě hrozně miluješ.“
            „Ty…“ Chtěla se mu vyškubnout a vrazit mu facku, ale podržel ji na místě.
            „Uklidni se. Jen se na sebe podívej. Máš velké hnědé oči, tmavé vlasy, krásně vykrojené plné rty a pleť máš od přírody snědší než všichni ostatní.“ Prsty jí přejel po zvlněných vlasech. „Vypadáš jako Židovka. Jsi vzdorná, silná, v krvi máš temperament skoro jako cikánka.“ Při těch slovech sebou opět vztekle škubla. „Řekl jsem skoro,“ zdůraznil. „Teď se na sebe podívej ještě jednou.“
            Amber zírala na svůj vlastní odraz. Vytáčelo ji, že má Tommy ve všem pravdu.
            „Teď se na sebe usměj a řekni, že mě miluješ.“
            „Ani náhodou,“ odsekla.
            „Udělej to.“
            Vynutila ze sebe křečovitý úsměv. „Miluju tě,“ řekla rychle.
            „Špatně. Znovu. Musím ti to uvěřit. A jakmile ti uvěřím já, uvěří ti i Solomons.“
             Amber na několik vteřin zavřela oči. Zhluboka dýchala, jako by se vnitřně koncentrovala. Pak je otevřela. Usmála se na sebe, jen lehce nadzvedla koutky úst. „Miluju tě.“
Nepatrně v něm hrklo. Znělo to tak opravdově. „Ještě jednou.“
            Amber si v duchu zkoušela představit, jaké by to bylo, kdyby ho skutečně milovala, něco k němu cítila a poznala ho za jiných okolností. Lehce se kousla do spodního rtu. „Miluju tě, Tommy,“ zašeptala.
            Tommy zavřel oči. Paže mu sklouzly dolů, omotal jí je kolem pasu a tvář zabořil do odhaleného krku. Připadalo mu to tak skutečné. Přitiskl si Amber k sobě do náruče, vdechoval slabou vůni parfému. „Já tebe taky, miláčku.“

            V růžových šatech, klobouku a světlém kabátě kráčela zavěšená do svého manžela. Ani za dva dny se nedokázala ztotožnit s jeho plánem. Nepřipravenost, neznalost židovství jí naháněla hrůzu stejně jako ta skličující ponurá atmosféra Camden Town.
            „Tohle prostě nemůže vyjít,“ zašeptala a sevřela ruku v krajkové rukavičce v pěst.
            „Uklidni se,“ pronesl polohlasem. „Nech mluvit mě, odpověz, jen když se tě na něco zeptá. Při troše štěstí…“ Pomalu zastavil v prázdné, ponuré ulici před tmavými dveřmi cihlového domu. Všechno bylo tmavé a špinavé. Ve vzduchu se vznášel zápach špinavé vody a petroleje z doků.
            „Co?“ upřela na Toma oči.
            Sotva znatelně se pousmál, palcem přejel po studené líci a políbil Amber na rty. Kdokoli je mohl sledovat. „Při troše štěstí nebudeš muset říct ani slovo.“
            „Pan Shelby?“
            Ve dveřích stanul muž v černém svetru a bílé zástěře. Trhla sebou. Vůbec ho neslyšela přijít.
            Thomas mlčky přikývl.
            Amber sebou znovu trhla, když se na ni ten neznámý muž podíval přímo. Polovina obličeje se topila v houstnoucí tmě, přesto jí neunikl ten podivný výraz. Jako by byl mrtvý. Bez života. Jen dvě chladné, skleněné koule s barevnou duhovkou.
            „Moje žena,“ dodal a pevněji jí stiskl ruku, aby se uklidnila.
            Muž pohodil hlavou směrem dovnitř. Nechal je vejít, pak za nimi zavřel. Vedl je úzkými schody do sklepů. Amber bušilo srdce rychleji, čím hlouběji do podzemí se nořili. Myslela si, že       se sejdou v restauraci v centru Londýna, a ne na okraji v Camden Townu a ještě ke všemu ve sklepě, kde podlahy v místnostech plných dřevěných sudů představovala pouze udusaná hlína.
            Tomy měl nutkání se k Amber otočit a zeptat se jí, čeho se pořád bojí. Očima těkala ode zdi ke zdi. Vzal ji za ruku, ale jen na okamžik, protože dorazili k cíli. Zastavili se u dlouhého stolu, kde bylo prostřeno pro tři lidi. Přesně podle zvyklosti. Mělký talíř, na něm hluboký, látkový ubrousek, několik sklenic a příbory se v matném světle svíček perfektně leskly.
            „Pan Shelby,“ pronesl nakřáplým hlasem. Solomons se vynořil ze tmy, přišoural se jako nějaký sedmdesátiletý stařec, třebaže ve skutečnosti sotva překročil třicítku. „Rád vás zase vidím.“
            Ani se nepousmál. Ostatně těžko říct, pod těmi vousy to nebylo poznat. Měl na sobě tmavomodré kalhoty, bílou košili, přes kterou měl nataženou tmavou vestu. Rukávy si vytáhl nad lokty a místo potřesení rukou se postavil přímo před Amber.
            „Tvé jméno?“
            Ztěžka polkla. „Amber,“ pronesla tiše, jako by si svým jménem nebyla jistá.
            „Rád tě poznávám.“ Zničehonic ji lehce položil dlaně na ramena a přátelsky políbil na obě tváře. Cítil, jak celá ztuhla. „Vítej v mé pekárně, Amber. Jsem Alfie Solomons.“ Rukou pak pokynul ke stolu.
            S Tommym se posadila na jednu stranu stolu, jakmile jí pomohl z kabátu. Alfie se usadil naproti, zaklonil se a konečky prstů přiložil k sobě, jako by se před nimi chystal pomodlit. Šedomodré oči přimhouřil, se zájmem si ji prohlížel. Amber si před ním připadala jako nahá. Nejraději by se někam schovala nebo alespoň naznačila Tommymu, aby něco udělal. Srdce jí bušilo jako o závod. Jen nevěděla, jestli ze strachu nebo snad…
            „Líbí se mi,“ prohodil Alfie rozverně. Pohled naštěstí stočil k Tommymu. „Pořídil jste si opravdu hezkou manželku.“ Natáhl se pro lahev a všem do jedné ze sklenek nalil na tři prsty bílého rumu z vlastní „pekárny“. „Musíme si na to setkání připít“
            „Co si připít na náš budoucí obchod?“ navrhl Tom.
            „Pravidlo číslo jedna…“ Solomons měl zvláštní přízvuk. Jednotlivá slova drtil přes rty, občas zněly ušišlaně. „Obchody se uzavírají nad whisky, ale to už přece víte.“ Malé upozornění, které v budoucnu nehodlal opakovat. K Tommyho úžasu se Alfie ovládal. Pokud si někdo nezapamatoval to, co řekl, jeho pravidla, která se mohla každou chvíli změnit dle jeho libosti, vybuchoval v něm nekontrolovatelný vztek.
            „Pravidlo číslo dvě,“ pokračoval, trpělivost na hraně. „Obchody nepatří ke slavnostní večeři. Pravidlo číslo tři, obchody se neřeší s manželkami.“ Alfie věnoval Amber krátký pohled. „Nic proti tobě, drahá.“
            Amber tupě přikývla. Rum jí štípal v nose. Představa, že by jeho samohonku měla vypít, jí naháněla hrůzu. Silnému alkoholu připomínající čistý líh, se raději vyhýbala.
            „Tak na setkání,“ zopakoval Tommy. Vrátil debatu do původního bodu a pozvedl sklenku s rumem.
            „Jo, na zatracený setkání,“ uchechtl se. Znělo to jako rezavá pila. Amber z toho přeběhl mráz po zádech. Bezděky se otřásla a ze sklenky si sotva usrkla.
            Solomons si automaticky dolil. Pak si lokty opřel o hranu stolu, propletl prsty a zadíval se na Amber jako na artefakt. Měl dojem, že se ho bojí. Byla příliš nervózní, ošívala se a nedívala se mu do očí. Kdo se bojí, něco skrývá, blesklo mu hlavou.
            Několik mužů přineslo na stůl podnos s dušeným jehněčím, zeleninu a čerstvý chléb.
            Tommy mlčky pozoroval Solomonse. Byl nepředvídatelný, nevyzpytatelný jako aprílové počasí. Nikdy nevěděl, co od něj čekat. Při první schůzce na něj vytáhl zbraň. Při druhé vyrazil zuby jednomu z jeho mužů. Při další zabil jeho muže, přítele, kterého si najal na práci. Ze začátku se ten plán zdál skvělý, teď začínal pociťovat nejistotu, přesto na sobě nedal nic znát.
            Sklep se plnil vůní masa, kterého se nemohl dotknout, dokud si Solomons nevezme jako první.
            „Můj chleba ti zřejmě nechutná.“
            Amber zvedla hlavu. Chtě nechtě se mu musela podívat do obličeje. Nejprve nechápala, o jakém chlebu mluví. Později jí došlo, že tím „chlebem“ nazývá rum, kterým je pohostil, a nelegální palírnu „pekárnou“. „Já… nepiji alkohol,“ odpověděla polohlasem. Dlaň si automaticky přitiskla na břicho, kousla se do spodního rtu a zabrousila pohledem k Thomasovi. „Snažíme se o dítě.“
            Tom se zhluboka nadechl. Vzal Amber za ruku, krátce se na ni pousmál a zbytek rumu dopil za ní. Možná to vážně nebyl dobrý nápad, napadlo ho.
            „Dítě?“ vyhrkl překvapeně Solomons. „No páni, tak velkej Shelby chce založit rodinu!“ Když se smál, působil ještě děsivěji. „Ne, já… to chápu, každej přece někdy dospěje do fáze, kdy si řekne, že potřebuje někoho, komu předá svoje impérium!“ Z ošatky vytáhl nůž s dlouhou čepelí.
            Amber ztěžka polkla, snažila se netřeštit oči. Tom zůstal překvapivě klidný. „Víte, co mi o vás Thomas řekl?“ Pohodil si s nožem, jako by držel dětskou hračku. Nakonec sáhl po bochníku chleba. „Že jste… temperamentní.“
            Chléb si opřel o hruď a jedním naučeným tahem ho překrojil na polovinu, tu pak na další polovinu. „Jenže… ho nevidím.“
            Amber konsternovaně zírala na nůž v jeho pravici. V duchu si vyděšeně opakovala, že tu špatnou hru určitě prokoukl.
            Alfie se krátce zasmál. „Buď se mě bojíš, nebo něco skrýváš.“
            Jako se tonoucí chytá stébla, sáhla pod stolem po manželově stehně. Kromě toho, že v něm hrklo, mu do něj zaryla prsty. „Proč si myslíte, že něco skrývám?“
            „Nervózní lidi vždycky něco tají…“
            Amber se najednou narovnala, bradu pozvedla výš. „Jen respekt a strach. Vaše pověst vás předchází víc, než si myslíte, pane Solomonsi.“
            „To by, kurva, měla,“ ušklíbl se. „Tak si ber!“ pobídl ji, rukou ukázal na maso, ze kterého se kouřilo. Dokonce rty zformovaly do čehosi připomínající úsměv. „Jsi můj host a já mám pro svůj lid slabost.“
           
            „Co to, kruci, bylo?“ Tom za sebou zaklapl dveře, dlouhý černý kabát pověsil na věšák.
            „Konkrétně?“ Netrpělivě vytáhla z pouzdra cigaretu a zapálila si. Potřebovala se uklidnit. Pokud možno hned.
            „Měla jsi být přesvědčivější! Málem tě prokoukl!“
            „Snažila jsem se!“ namítla hlasitě, zhluboka potáhla z cigarety a vyfoukla kouř. Jednou rukou si objímala pas, zírala do vyhaslého ohně a houpala se dopředu a dozadu.
            „Ne dost,“ nespokojeně zabručel. Přešel k oknu, prudkými pohyby zatáhl dlouhé závěsy.
            „Podepsal jsi s ním dohodu? Podepsal!“ odpověděla si sama, cigaretu zahodila do popelníku a vstala. „Do hajzlu, Tommy!“ natáhla před sebe ruku, aby mu ukázala, jak se jí pořád ještě chvěje. „Jde z něj strach!“ vyhrkla. „Děsilo mě, jak si mě pořád prohlíží, kdykoli se ušklíbl, přeběhl mi po zádech chlad…“ Zakroutila hlavou a z broušené karafy si nalila sklenku koňaku. Dávala přednost vínům, ale teď potřebovala něco účinnějšího.
            „Myslela jsem, že… se s ním máš sejít v restauraci někde…“
            „Jako třeba v Palm Court?“ ušklíbl se. Každý měsíc mu chodily účty z restaurace Palm Court, která se nacházela v patře obchodního domu Selfridges. Trpělivě je platil. Jako by si tím mlčky vykupoval jakousi přízeň a povolení vlézt pod její peřinu na ubohých deset minut.
            Lokla si, alkohol ji zapálil v krku. Na několik vteřin zavřela oči, vnímala, jak koňak putuje až do žaludku, kde ji příjemně zahřál.
            „Obchody se snad uzavírají na neutrální půdě, ne?“ promluvila ochraptěle. „Měl nůž,“ špitla.
            „A já pistoli,“ neurčitě pokrčil rameny. Měl ji pochválit, že se držela a zvládla večeři se Solomonsem skvěle. Jenže Amber je naivní neřízená střela, které nemohl plně důvěřovat. Přešel k ní, sklenku ji vypáčil z ruky. „Snažíme se přece o dítě, ne?“
            Amber vzhlédla. V jeho velkých modrých očích spatřila jakousi naději. Možná zazněla i v jeho hlase. On… tomu skutečně věří, došlo jí. Opravdu si myslí, že… Napjatě očekával souhlas. „Snažíš se sám,“ zašeptala. Popadla kabát a odešla do své ložnice.
*****
SMALL HEATH, BIRMINGHAM – o měsíc později
„Co tvá žena?“ Polly nezvedla oči od rozložených novin. Pečlivě si pročetla každičký článek. Informace představují klíč pro každého podnikatele a jeden nikdy nevěděl, jestli se v novinách neobjeví něco, co by se jim mohlo hodit.
            Thomas sáhl po krabičce cigaret. Teta se usadila v jeho kanceláři a nehodlala odejít, dokud nedostane, co chce. „Nevím, co chceš slyšet.“ Věděl to moc dobře, ale neměl náladu o tom mluvit. Nepotřeboval kázání na téma, jak vést manželský život. Navíc by mohl vypustit z úst něco, čeho by později litoval.
            „Jste spolu už čtyři měsíce.“ Pouhé konstatování faktu. Dávala mu tak najevo, že už je to dost dlouho a za tu dobu se mohlo ledasco změnit.
            „No a?“ vyfoukl kouř.
            Otočila stránku, pak noviny se šustěním odhodila na stůl. Chtěla si do něj rýpnout, vynadat mu, ale nakonec si povzdechla. „Esme čeká další dítě.“
            Tom dlouze potáhl, kouř chvilku podržel v ústech, pak ho vypustil. „Bezva.“ Upřímně mu bylo fuk, že se bratrovi Johnovi narodí v pořadí šesté děcko. Nezvládá vychovávat ani ty čtyři původní. Bezprizorně běhají po všech čertech, vyvádí bůhví co, ale má ženu, která je ochotná rodit jako louka.
            Polly se ohlédla přes rameno. Vzápětí se naklonila přes stůl. „Jak často s ní spíš?“
            „Už je to tady,“ protočil oči. „Přesně tomuhle kázání jsem se chtěl vyhnout. Tohle je jen moje věc.“
            Polly udeřila dlaní do stolu, rty stiskla do rovné linky. „Sakra, Tommy! Doufala jsem, že budeš trávit víc času v Londýně než tady. Proto jsem jí řekla, aby se po svatbě vrátila domů.“
            „Jezdím tam každý týden,“ namítl s klidem.
            „To nestačí. Roztahuješ se, expanduješ na jih, ale jak si tam chceš získat nějaký respekt a postavení, když tam skoro vůbec nejsi? Potřebujeme tě v Londýně, tady se o to dokážeme postarat i bez tebe. Kdyby ses míň staral o koně…“
            „Slušně nám vydělávají.“
            „Má někoho?“ vypálila ze sebe Polly. Tommy pouze povytáhl obočí. „Amber, má někoho?“
            Ušklíbl se. „To je absurdní.“ Představa, že by si naivní a drzá Amber našla milence, jenž by rozdýchal tu její tvrdošíjnou povahu, v něm vzbuzovala smích.
            „Objevíš se tam jednou za týden, má spoustu času tě podvádět.“
            Tom odmítavě zakroutil hlavou. Takový styl mu k Amber neseděl. Nenáviděla ho, prosím, ale připadala mu v tomhle směru příliš naivní. Navíc byla panna, když si jí bral. Koho by si Amber asi tak mohla najít… Jméno Shelby každého odradí.
            „Stojím si za svým, Polly. Na to je moc naivní.“

zdroj: tumblr.com

Žádné komentáře:

Okomentovat