neděle 8. února 2015

Všechno má svůj čas

Jsou období, kdy se daří více či méně. Dva roky jsem se snažila nějakým způsobem prosadit v psaní, až jsem nakonec narazila na literární soutěž od Fragmentu - Hledá se autor bestselleru.
Na rok 2014 vypsali libovolné téma, a mě se tenkrát zdál zvláštní sen, který jsem během dvou hodin hodila do Wordu, a aniž bych si povídku po sobě přečetla, poslala jsem ji do soutěže a pustila ji z hlavy.

O měsíce později mi přišla zpráva, že se dostala mezi 15 vybraných z celkového počtu 425 povídek. Když se pak povídka Druhá žena dostala do vítězné top pětky, brala jsem to jako cosi úžasného, co by mi mohlo v budoucnu pomoct.

Ale ani tahle první vlaštovka mi nepomohla vydat román Smrt mezi řádky. Nicméně nevzdala jsem se (třebaže jsem s tím fakt chtěla seknout), zkusila pár možností, obeslala spoustu nakladatelství a opět vše pustila z hlavy. Člověku se zkrátka nemusí zadařit hned. Navíc, čím víc na to myslí, tím déle vše trvá a hůře se plní.

Najednou mám v ruce licenční smlouvu, vydávám svůj první román prozatím jako e-knihu a o pár dní později jsem se zároveň stala redaktorem internetového magazínu Scribbler.cz, kam píšu filmové recenze. Chtěla jsem být v televizi a i tenhle sen jsem si zničehonic splnila, když jsem se přihlásila do soutěže Míň je víc a objevila se ve dvou dílech na ČT1.

Co tím chci říct?

Ať jsou pády jakkoli tvrdé a z jakékoli výšky, je důležité se zvednout a snažit se dál, i když máte pocit, že nic nemá cenu, všechno stojí za prd a vám se nikdy nemůže nic vydařit, protože někdo je buďto lepší, nebo má jen víc peněz, kterými si vydání knihy zaplatí, koupí si jiné lidi, možnosti a tak dále, což je v dnešním světě moderní a módní. Peníze vládnout světu, ne že ne.

Všechno najednou přišlo, když jsem na ty věci přestala myslet. Prostě nemyslet, dělat něco, co nás baví a jen být mile překvapeni, až se plody naší práce začnou nějakým způsobem zúročovat. Takže ať už se naše situace jeví jakkoli zoufale, její čas přijde :)

zdroj: tumblr.com

5 komentářů:

  1. Hm, ono se řekne "nemyslet". To nejde! Když mi na něčem záleží, tak to nemůžu pustit z hlavy a zabývat se něčím jiným. Psaní je v podstatě můj jediný opravdový koníček. Hrozně ti to závidím. Já ať dělám, co dělám, nedaří se mi. Svět o mou tvorbu asi nestojí. Tu soutěž u Fragmentu jsem ani zkusit nemohla, protože podle nich už jsem publikující autor - tehdy jsem uveřejnila na internetu jedinou svoji povídku. Ale jinak dobrý... Později jsem témuž nakladatelství poslala nabídku rukopisu, ale jako vždy mě odkopli. Napsali mi něco v tom smyslu, že teď nemohou vydávat další novinky... tak něco. Zatím mě s mými nabídkami každý jen odmítal a já už nemám chuť zkoušet to dál. Vím, snažíš se říct, že to člověk nesmí vzdávat, jenže neustálý neúspěch prostě moc nepovzbudí. :D Tvá povídka se dostala mezi ty nejlepší, vydáváš svůj román, bylas v televizi... gratuluju. To se někdo má. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No a ještě jsi redaktorka časopisu! Píšeš filmové recenze! To je sen! :-/ Chtěla bych mít taky jednou to štěstí. :D

      Vymazat
    2. Hele neboj, doopravdy to chce všechno svůj čas, protože jsem si sama nemyslela, že by se mi mohlo poštěstit, napsala jsem do redakce fakt jen tak z voleje a nic si od toho neslibovala, ale stejně tak jsem zkoušela knižní recenze pro Luxor a sposutu dalších, které nevyšly, takže na jeden úspěch je asi 10 neúspěšných pokusů :D :)
      Rozhodně nevěš hlavu :) I já mám psaní jako opravdový koníček, který mě hrozně baví, naplňuje a se kterým dokážu utéct od stresu všední reality. I mě Fragment napsal, že nemůžou vydávat novinky a omezují produkci :/ Měla jsem sto chutí se vším praštit a na všechno se vykašlat s tím, že už to nemá cenu, ale po pár dnech mě to přešlo a já se začala snažit znovu, už jen proto, abych si psala povídky na blog a četlo to byť jen dvacet lidí ;)
      Jinak oficiálně budu v televizi až zítra :D ale rozhodně to není nic extrémě nesplnitelného :) Chtěla jsem stát po boku svého oblíbeného herce Toma Hardyho, jenže když jsem měla jít do komparzu byly po Čechách povodně, ale i tak jsem to nevzdala, šla se vetřít na natáčecí den a vystála si pro něj důlek, abych se s ním na minutku viděl a mohla se s ním pozdravit. Chci tím říct, že... i když seto zdá nesplnitelný, dá se to nějak napytlíkovat a nakonec to všechno ve správný čas vyjde, zkoušej to dál a jestli i ty máš touhy objevit se v televizi, neorzmýšlej se, přihlaš se do soutěže nebo do čehokoli, co ti to umožní :) Hlavně na to nemyslet, což je to nejtěžší na celé té věci :D

      Vymazat
    3. Objevit se v televizi, to zase není moje velká touha :D to ledaže bych se připletla k natáčení nějaké pohádky, to by mě bavilo. Ale každopádně je to štěstí, dostat se tam. Nejvíc na světě by mě ale potěšilo, kdyby nakladatel přijal můj rukopis. Věřím tomu čím dál méně, možná jsem opravdu jenom jedna z mnoha, kdo v něco doufají, a přitom ani nemají potřebný talent. :D Nebo peníze, styky... kdybych chtěla, vydám něco vlastním nákladem, ale na to fakt nemám.

      Vymazat
    4. Ale tak k někomu se přece jen ten rukopis občas dostane, ale většinou to končí negativně, nicméně nevzdat se je podstatné :) Spoustukrát mě odmítli s tím, že dělají jen překladovou, pak že se jim nehodím tématicky, ale že mám talent a jdu to zkusit jinam a pak jsou ti, co se v životě neozvou, ty pak rovnou hodit do koše, protože čekají, až se proslavíme, aby pak třeba mohli slíznout smetanu, rozhodně ale nevydávat na vlastní náklad, pokud to není nevyhnutelné a pokud na to nemáme a můžeme si dovolit rozhazovat peníze. Nikde není záruka, že se to chytne a že se nám ty peníze vrátí, nicméně je to třeba hezký dárek pro blízké, ale to je tak všechno, co bych k vlastnímu nákladu mohla přiřknout.
      Ne fakt, rozhodně vytrvej, nebude to hned, hlavně piš dál, vybrousíš si styl, vypíšeš se a dostaneš se na vyšší level, napíšeš něco dalšího a zkusíš to znovu :)

      Vymazat