pondělí 15. prosince 2014

Po stopách Měděného jezdce

Trilogii Měděného jezdce od Pauliny Simmonsové mi kdysi někdo doporučil v diskusi na stránkách literární soutěže Hledá se autor bestselleru 2014. Mezi patnácti soutěžními povídkami jsem měla i tu svou a byla zasazena do padesátých let stalinovského Ruska. Odehrávala se konkrétně v jednom panelákovém bytě na moskevském sídlišti. Kdosi řekl, že by se mi v tom případě mohl líbit Měděný jezdec.

Ke knížce jsem se dostala až v srpnu, skoro o půl roku později, když jsem se vrátila z Petrohradu - nebo Leningradu, jestli chcete, z místa, kde se celý Měděný jezdec odehrává. První díl totiž pojednává o blokádě Leningradu za druhé světové války, tedy od roku 1941 do roku 1944, kdy byla blokáda ukončena.

Hlavními postavami jsou Taťána a Alexandr. Jeho jsem si okamžitě zamilovala a říkala jsem si, že on je takový typ muže, i přes všechny jeho chyby, kterého by měla mít každá. Oddaný gentleman, odvážný voják, láskyplný ke svému děvčeti, neváhá podstoupit nebezpečí jen proto, aby jí ochránil. No která by takového nechtěla? :) S Taťánou jsem měla problém a začala jsem k ní pociťovat náklonnost až od druhého dílu - Taťána a Alexandr.

Nicméně ti z Vás, co četli tuto trilogii, si určitě vybavují reálie z prvního dílu. Dokonale zasazené i vykreslené.

1) Jistě si všichni pamatují jejich schůzky v Isaakijevské katedrále, nebo-li chrámu svatého Isaaka.

Zdroj: moje vlastní fotografie

Sice jsem nebyla až v horní kopuli jako oni, protože mám závratě a když jsem viděla, jakou visutou lávkou bych měla přejít mezi obří mramorové sloupy na ochoz kolem kopule... Ne, opravdu jsem se na to necítila. Mimo to nahoru musíte vyjít po více jak dvou stech schodech a když celý den chodíte napříč Petrohradem a Kateřinským palácem v Puškinu, tak je těch dvě stě dalších schodů navíc zkrátka moc.

Nicméně chrám svatého Isaaca je největší chrám v Evropě! Což dokazují ty obří klenby, sloupy a stropy uvnitř katedrály.

zdroj: moje vlastní fotografie

Určitě jste si na kopuli všimli, že je zlatá. Kromě toho, že je chrám největší v celé Evropě, tak je samozřejmě i jeden z nejdražších. Na kopuli bylo použito 100 kilogramů ryzího zlata. Pokrývali ji tenoučkými plátky, aby se váha rozložila na celou plochu a nebyla tak příliš těžká. Není divu, že to vytočilo dělníky, bolševiky i samotného Hitlera, když viděli v Petrohradu takové bohatství, že?

zdroj: moje vlastní fotografie

Vnitřek chrámu je celý z mramoru. Nejsem si teď jistá, jestli jsme mluvili o 13 nebo 16 různých druzích mramoru. Černý, růžový, zelený, žlutý, červený, bílý... a spousty dalších, které ani nedokážu pojmenovat. Jinak cokoli zlatavého se na stěnách objevilo, bylo skutečně zlaté, pokryté jak jinak než ryzím zlatem. Jsme přece v Rusku a tam je všecičko balšoje!

zdroj: moje vlastní fotografie

Samé zlato a drahé kameny. Zelené sloupy jsou z malachitu. Uralský malachit je jeden z nejznámějších a nejdražších na světě. Sloupy jsou tady sice vyrobeny z několika kusů, ale některé věci umístěny v Ermitáži (neboli Zimním paláci), například gigantické vázy a mísy na vodu, jsou vyřezány z jednoho masivu. Nenaleznete na nich ani jediný spoj. Sama jsem tu obří nádobu prozkoumala kolem dokola.

2) Letní zahrada - jistě si čtenáři vzpomínají, jak se potají scházeli odpoledne v Letní zahradě. Odkazuje na ni i název třetího dílu trilogie.
Jenže bohužel jsme neměli tolik času, kolik by na všechny krásy Petrohradu bylo třeba. Letní zahradu jsem viděla jen z autobusu, paradoxně jsme přitom bydleli přímo naproti ní, ale nebyl čas, třebaže slunce zapadalo až v 11 hodin večer. Jenže když vás neposlouchají nohy, je těžké je přinutit po třiceti nachozených kilometrech za den.

Protože mám jen jednu mizernou fotografii, přidám jich pár z googlu.

zdroj: inzumi.com

Do teď mě mrzí, že jsem se tam nedostala. Uvnitř zahrady je nepřeberné množství antických soch starých bohů, hrdinů a dokonce i nízký dvoupodlažní palác postavený pro cara Petra I. Velikého, který Petrohrad založil.

zdroj: saint-peterburg.com

zdroj: saint-peterburg.com


3) Petěrgof - neboli Petrodvorec, nádherný palác ve stejnojmenném městě vzdáleného jen pár kilometrů od Petrohradu.

Taťána, Dáša, Alexandr a Dimitrij tam přece jeli na výlet, vzpomínáte? Nedivím se, že měla Taťána výlety do Petěrgofu tak ráda. Sama bych se tam nejraději vrátila, protože takovou krásu jsem ještě v životě neviděla.

Zdroj: moje vlastní fotografie

Kecala bych, kdybych řekla, že velikostí přesahuje Versailles. Rozhodně ho ale převyšuje v některých ohledech - především Zrcadlový sál je mnohem větší a pompéznější. Všude je mnohem více zlata a zahrady plné fontán jsou úplně jiné a originálnější. Některé vznikly za vlády Petra I. Velikého. Byly spíš vtipné než účelné. Například deštník - připomíná spíš houbu, jakmile vlezete pod ten klobouk, z jeho okraje se spustí voda a vy jinak než mokří nevylezete. Rozhodně dobrá balící technika pro urozené pány a dvorní dámy ;).
Pak tu byl stříkací stromeček, který na vás začal cákat v nejnevhodnější chvíli, když to nečekáte. Nebo cesta lemovaná střičkami, které na vás opět začnou stříkat z obou stran. A poslední - plocha kamenů obklopená chrliči. Šlápnete na špatný kámen, zleje vás. Nebýt zrovna po dešti, skočili bychom si taky.

zdroj: moje vlastní fotografie

Palác je postavený u Finského zálivu. Hrozně tamodtud táhne, na obzoru není nic zajímavého, přesto je ten výhled úžasný a člověka svým způsobem fascinuje. Říká se, že Petrodvorec byl nejoblíbenějším sídlem poslední rodiny Romanovců.

zdroj: moje vlastní fotografie

Tohle je jen část celého komplexu budov. V tomhle ohledu však Taťánu dokonale chápu. Ještě tak mít po boku nějakého toho Alexandra, který by tam s vámi jel na výlet :)


4) Puškin... Není to reálie jako taková, ale Puškin je všudypřítomným prvkem celé trilogie. Piková dáma, básnická sbírka Měděný jezdec... Navíc byl romantik, stejně jako Táňa a Šura.

zdroj: moje vlastní fotografie

5) Petropavlovské kasárny
Jsou na Zaječím ostrově, je známá jako Petropavlovská pevnost, vedle se nachází Petropavlovský kostel s ostatky všech Romanovců a taky vězení, kam kdysi uvrhli Leninova bratra. Víc se o tomto místě, kde Alexandr přebýval většinu času, a kam za ním Táňa chodila, rozepisovat nebudu, jelikož jsem se o něm zmiňovala již v článku - Jak jsme se zamkli v ruském vězení.

zdroj: moje vlastní fotografie

6) Ermitáž
Nebo-li Zimní palác. Vzpomeňte si na Orbeliho, stejně jako si na něj musela vzpomenout Táňa. 

zdroj: moje vlastní fotografie


zdroj: moje vlastní fotografie

Na tomhle Palácovém náměstí před Ermitáží se přece sešli.

7) Měděný jezdec
Konečně se k němu taky dostávám. Je hlavním motivem prvního dílu, objevuje se ve druhém i ve třetím. Recitují z něj básně a odkazují na stejnojmennou sochu naproti chrámu svatého Isaaka na konci Martových polích. Je to socha Petra I. Velikého, kterou během blokády obednily, aby nedošla k úhoně. Socha se nachází kousek od něvského nábřeží, kde se v létě stmívá až kolem 11 hodiny večer. Když se povede, naskytne se vám pohled na opravdu krásný západ slunce na břehu Něvy.

zdroj: moje vlastní fotografie

zdroj: moje vlastní fotografie

8) Něvský prospekt
Nejhlavnější a nejznámější hlavní třída dlouhá 4-5 kilometrů. Plná obchodů, čilá a rušná. V současnosti i dost levná, jako celé Rusko, protože jim Amerika s Evropou odrovnali rubl, ale to je jiná věc.
Na Něvském prospektu se odehrávalo taky pár pasáží. Nějakou celkovou fotografii nemám, ale vyfotila jsem si tam jedno lahůdkářství na rohu. Jestli si ale představíte lahůdkářství na rohu ve stylu Žena za pultem, tak vám vypadnou oči z důlků.

zdroj: moje vlastní fotografie

zdroj: moje vlastní fotografie

Z Něvského prospektu je dokonce vidět i na nejbarevnější kostel v Rusku i v Evropě. Má sedm tisíc metrů čtvereční mozaiky, byl postaven na místě atentátu na Alexandra II. Spasitel na krvi ale bohužel nebyl v knížce, takže o něm víc neřeknu :D.

Dalším záchytným bodem na Něvském prospektu je Kazaňská katedrála. To jen tak pro představu, abyste si mohli udělat obrázek o Leningradě.

zdroj: moje vlastní fotografie


9) Smolenský klášter
Ne, že by se u něj Táňa s Alexandrem sešli, ale celkem často se o něm v románu mluvilo. Zmiňovali jeho krásu, bílé a bleděmodré omítky, včetně toho, jak všechno zlaté natírají šedými barvami, aby Němci neviděli tu krásu, kterou by mohli a správně měli zničit. Stejně tak dopadl i Smolenský klášter. Obedněný a maskovaný sítěmi.

zdroj: moje vlastní fotografie

10) Na závěr by se hodilo, kdybych sem umístila fotku ulice, kde Metanovovi bydleli, ale to jsem tehdy nevěděla. Nicméně Něva pro ně byla jakýmsi symbolem, stejně jako Letní zahrada. Plynoucí řeka, na kterou vzpomínají celý svůj dlouhý život a připomínají si tak hrozné události, na něž se snažili zapomenout, ale jen díky kterým skončili spolu. 
Stejně jako je mě pohled na Něvu učaroval. Mohla bych se na ni dívat zas a znovu a upřímně můžu říct, že všechna tahle místa mi chybí stejně jako romantická sága o životech Táňi a Alexandra. Ale knížka má to kouzlo, že ji můžete otevřít zas a znovu, takže si díky nim mohu zas a znovu ta místa připomínat.

zdroj: moje vlastní fotografie

P.S. v reálu to působilo impozantněji, ale zkuste do omezeného prostoru objektivu nacpat tu nejširší část řeky Něvy tak, aby na ní byl Spasitel na krvi, Zimní palác, chrám svatého Isaaka a věž Petropavlovského kostela včetně Palácového mostu, který se v noci zvedal, aby pod ním mohli proplouvat lodě

Ale i tak doufám, že jste si tenhle článek alespoň trochu užili a vybavili si přečtený příběh Taťány a Alexandra

Žádné komentáře:

Okomentovat