pondělí 29. prosince 2014

Není brzy na pohřební písně? Nejspíš ne...

zdroj: meetville.com

Nedávno jsem se bavila s kamarádkou o spoustě věcí, protože jsme se dlouho neviděly a protože jsme zkrátka ženský, co moc mluví. Jeden bod konverzace mě ale zaujal - pohřební písně!  Pár z vás si možná vzpomene na Ally McBealovou a její terapeuty, kteří ji doporučovaly osobní píseň. Pro některé z nás je osobní a pohřební totéž.

Jak jsem se k tomu vlastně dostala?

Náhodou jsem se zmínila, že mám na svůj pohřeb vybraný závěrečný skladby, které si nechám zahrát a myslela jsem si, jaký jsem vlastně praštěný blázen a nejspíš i obří cynik k vlastnímu životu, protože už jsem si vybrala pár písniček. Stejně tak jsem se domnívala, že jsem jediná. Ovšem jaké to obrovské překvapení, když mi kamarádka odpověděla úplně stejně - "Taky mám vybráno!"

Do té chvíle mě nenapadlo, kolik lidí přemýšlí obdobným způsobem, ani kolik lidí udělalo totéž, co já, moje kamarádka, její kamarádi a spousta dalších lidí. Samozřejmě vyvstává najednou několik otázek - Jaký žánr? Něco pomalého nebo rychlého? Zpívané nebo jen instrumentální skladba? Z jakého oblíbeného filmu to vyberu? Co třeba Hans Zimmer, to nemůže uškodit... Ale důležitější otázka než tyhle všechny dohromady je: PROČ?

zdroj:http://rockmerchuniverse.com

Zajímalo by mě, jak k tomu došlo, proč to vůbec děláme. Může za to snad dnešní doba plná akčních filmů, skvělých soundtracků, cyničnosti a násilí, že se nám vkrádají podobně pesimisticky laděné myšlenky do hlavy? Nebo je to jen znak čisté praktičnosti, protože zkrátka se jen snažíme myslet na všechno a mít jistotu, že náš odchod bude podle našich představy a zároveň tak ušetříme tápání pozůstalých? Anebo si jenom představujeme vlastní život jako film, ke kterému sestavujeme vlastní soundtrack?

Dost možná se na tom podílejí všechny faktory nebo taky ani jeden, těžko říct. Rozhodně je to ale zvláštní myšlenka. Ve dvaceti, třiceti letech přemýšlíme o smrti s naprostým klidem, jako o věci, která se nás netýká. Žertujeme o ni, snažíme se ji zlehčit a možná právě proto si vybíráme skladby, při kterých bude zajíždět rakev. Zlehčujeme ji, abychom se s ní v budoucnu mohli snáze vyrovnat nebo se na ni už od tohoto věku připravujeme.

Pravdou však je, že se na tohle nepřipraví nikdy nikdo. Až na to dojde, budeme si strachy pouštět do kalhot, ale i přes to všechno je lidí, kteří si s tak extrémním předstihem vybírají finální songy, stále víc. Další neodvratný důkaz toho, že čím déle na tomhle světě žijeme, tím více nám z něj hrabe!

A co vy? Taky už máte vybrané pohřební písně? :)

2 komentáře:

  1. Jakkoli je to smutné a k nevíře, se svou nejlepší kamarádkou už jsem se kdysi dávno bavila, jak bychom si chtěly nechat zařídit pohřeb. :D XD Že jestli umře první ona, tak já udělám všechno, co si bude přát - květiny, výzdobu, rakev, hudbu - a naopak ona to udělá pro mě. Dnes už klasické pohřební písně (Až mě andělé apod.) mě úplně neoslovují, radši bych něco NEpohřebního, originálního. Anebo prostě něco, co jsem měla vždycky ráda. Aby to se mnou bylo neodmyslitelně spjato. Už odmalička miluju písničku An Angel od Kelly Family, tak nejspíš tahle. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme dokonce s kamarádkou zvažovaly, jestli vybírat pohřební skladby i podle druhu smrti :D Je to fakt hrozně morbidní pohled na svět, ale asi jsme tak strašně otrlí. An Angel je hrozně hezká písnička. Dost vážně i uvažuju o Time ze soudtracku filmu Počátek :D

      Vymazat